ukázati celou svou zemi a trápili se a
vzdychávali, že princezna dala se zamknouti na
sedm zámků do zeleného Belvedere a dívala
se tak dlouho na panoráma Prahy, až umřela
krásou.

Romanci tu, padající do nové nádherné
královské zahrady, poslouchával dlouho a rád
hradčanský samotář a smutný snílek císař
Rudolf II., jenž neměl přítele než tiché hvězdy
za nocí a pohled na Prahu za večerů. Jeho
španělská vlast, kde ženy objímaly Krista
s paroxysmem vášně, kde básníci přistupovali
k stolu Páně, než psali svá auto, kde malíři
cítili stigmata světců, jež malovali, byla mu
pouhou vidinou, jež příliš brzo prchla.

Nenáviděl Vídeň, kam chtěli jej zavléci,
to město banálních a frivolních lidí, jež zpívalo
posměšně písničky o sultánu a půlměsíci, jež
chvastalo se stále, že chrání Evropu před
Mohamedem, a nemělo více kultury než kolik