snažil se znásobiti jejich působivost; počal
shledávati staré legendy a přibližovati je opět
srdci lidu.

Dětinsky se těšil, že nalezl mezi svými
praotci zmužilého rytíře křesťanského,
svatého Václava, jenž požívaje sám chleba
nebeského, v noci roznášel nuzným chléb
pozemský. Dal znovu zazpívati starý chorál, a
když v chrámě, koncipovaném cizozemskými
umělci, již tvrdili, že kamenné gotické růžice
na českém slunci jinak rozkvétají, věřící
zpívali s oddaností dítěte a vroucností ženy,
strofu plnou lidového humoru, naklonil se
jemně k svému přísnému sousedu a zahroziv
prstem, řekl: "Viďte, ta sloka patří také
vám." Graciesní úklona osloveného potěšila
císaře, jenž ve svém kancléři Janu ze Středy
ctil muže učeného a svatého, rozumějícího
nejen symbolům Písma, nýbrž i tajemstvím
řeči vůbec. V chvílích, kdy osamotněl
hlu
31