svěží, chtěla obohatiti svou dtiši, rozepnouti
její peruti do nekonečných dálek. Avšak země
nedala jí nic a vzala jí to, co přinesla Libuše
z oblaků: kouzelný poklad ilusí.

Neboť k čemu zpívati lidem písně plné
touhy a síly, když lidé vždy zůstanou tupými,
připoutáni k své hrudě a skývě?

Neboť k čemu zakládati jim města a stavěti
hrady, když do nových měst a do nových tvrzí
přivlekou vždy staré své bludy a bědy?

Neboť k čemu jim věštiti hvězdnatou
budoucnost, když věštby dají si vykládati od
arabských obchodníků, kupčících v zlatě a
hedvábí?

Neboť k čemu povznésti k sobě oráče na
stolec knížecí, když on ve chvílích, kdy hvězdy
padají do Vltavy, vytáhne svůj nůž a bude
přikrajovati k svému chlebu svého sýra?

A vidouc, že zbytečné žít, odhodlala se
Libuše vrátiti se zase k bohům. Ale dříve
pro
2,