II.

Hluboko pod meditacemi stromů a
mladistvou zelení trávníků, jichž pampelišky
podobají se vzácným zlatým mincím, které slunce
rozhodilo chudé zemi do klína, zurčí
neslyšitelně skorem přes kamení a mrtvé větvičky,
odhozené stromy tak jako odhazujeme
zbytečné vzpomínky na mrtvé přátele, nepatrná
a skromná Brusnice, dávno již nelemovaná
trpkým šarlatem oněch krvavých bobulí, jež