zněni s bratry živoucími i mrtvými, aniž by
setřen a smyt byl život individuální, hrdinský
a nespoutaný. Všech dvaatřicet větrů jest
bratřími stromům a přáteli jejich větvi, všecky
barvy slunečního světla jsou milenkami stromů
a není písně letící vzduchem, jež by nezachvěla
vrcholkem stromů: podoben básníku
impresionistovi, který žije všemi náladami dne, řeší
strom umělecky ve vzduchu a světle problém
svého života. Než kolik básníků vytrhuje se
násilně z rodné půdy a prchá prostředí
domoviny, aby mohli býti svými a žíti barvami a
hudbou imprese, kolik přetíná kořeny tkvící
v tradici a krvi předků, aby byly větve jejich
volné a osvobozené? Naprosto cizí a neznámé
jest přerušení to stromům a jejich písni: míza
jejich, jež stoupá až k vrcholkům opojeným
náladou nádherného okamžiku, prýští z
temných a živných hlubin země, odkudž brali
otcové a dědové stromů život svůj již před

9