Není to z českých měst jenom Brno, kde žijí básníci,
jimž jejich sídlo zůstává pouhým bydlištěm nestávajíc
se osudem.

Vlastně zcela náhodou, v nejúplnější skrytosti krčí se
zde po léta ten, kdo jest beze sporu největším mezi
básníky brněnskými. Petru Bezruči nedalo Brno ani
básnického podnětu, ani látkového obohacení; kde jen může,
prchá z města, aby si vydechl bud na révorodém
Slovácku, nebo na Gruni šumném jediném, nebo v ústraní
Branky pod Hradcem.

Těsněji nebo vzdáleněji lnou k němu jeho literární
přátelé z Moravského kola, většinou také Brňané podle
náhody pobytu, nikoliv podle nutnosti tvorby. Z nich
Otakar Bystřina, hanáckoslovácký šprýmař, dopil a
dožertoval; E. Sokol, věrný žák Mrštíkův a pokračovatel
Merhautův, nesměl dopřísti do konce problematiku
svých sOciálních románů s brněnským pozadím;.Viktor
Kamil Jeřábek líčí však neúnavně dále, jak blízkost Brna
rozkládá nejenom svéráz ale i mravy venkova; Jaroslav
Marcha bloudí ve svých prostých a vonných obrázcích
z lesů a pasek jako myslivec impresionista brněnským
okolím, kdežto mladší z této vrstvy, veršující Oldřich

57