letí, právě za doby, kdy se němectví v něm marně
vzpínalo k poslednímu vzepětí usurpované moci. Řada
okolností prospěla tomuto ruchu a růstu. Skromňoučké
české divadlo, posvěcené zprvu nadšením Merhautovým
a pak tichou prací Sokolovou, plnilo poctivě své poslání.
Lidové Noviny, když vyzuly nepohodlné dětské
střevíčky provinciálního listu, dovedly za Heinrichovy redakce
přilákati celou spisovatelskou a básnickou družinu k
promyšlené práci; právě tito literáti odkryli Brno nejprve
sobě, pak Praze a posléze poesii.

Nejznámější a nejhlučnější z nich, věčný revolucionář
St. K. Neumann, opustil zatím Brno, kde vyrostl na
čistokrevného naturistu pod záštitou lesů a vod,
milovaných vášnivě aopěvovaných rytmickou silou. Předčasně
urvala smrt jeho oba soudruhy v práci a smýšlení, Josefa
Holého a Rudolfa Těsnohlídka. Oba byli Čechové rodem
a Moravané láskou. Josef Holý, barbar pohrdající v
hloubce duše vší kulturou, naslouchal i v Brně rád lidové písni
a lidové baladě, kterou napodobil ne bez úspěchu. Rudolf
Těsnohlídek, básník impresionista, vychovaný
odstíněnými mistry severu, žil s přírodou v důvěrném poměru
a dával si od ní pro své temnosvitné verše našeptávati

55