I ztělesňuje jenom statná gotická radnice starobylý
věhlas brněnského měšťanstva, v jehož žilách se za sedm
věků promísila krev česká a německá, židovská a
holandská. V děkuplná směs gotiky již hravé a renesance
doposud nesmělé jest na portálu Pilgramově a v některých
sličných detailech nádvoří svědectvím onoho přechodního
věku, kdy měšťanstvo rozkvétalo s největším
sebevědomím, jež ještě nenacházelo úměrného výrazu formového.
Za to mohutná a přece vznosná radniční věž, vkreslená
šťastnými renovátory plně a malebně do městského
obrazu, zosobňuje karakteristickým svým obrysem onu
spolehlivou jadrnost spojenou s klidnou a zdravou
snahou o pokrok a blahobyt, po níž toužilo a touží každé
svobodné měšťanství.

A pak: této věži připadl v den osvobození památný
úkol, že se s jejího ochozu monumentální mluvou hudby
Smetanovy rozlehlo po městě radostné poselství o tom,
že se na své půdě stal pánem a strůjcem svého osudu
národ, který po staletí slul jenom sluhou a dělníkem,
poplatníkem a pošklebkem v domě cizího panstva z krve
příchozích a kolonistů.

44