ném badání pozdějších výmyslů a báchorek, jaké kritika
patriarchova chtěla z našich dějin vymýtiti; František
Matouš Klácel, svým filosofickoetickým úsilím
Dobrovskému vlastně blízký, nahradil ve filologii řádnou a
spolehlivou empirii libovolnou spekulací heglovskou, jíž by
se byl tvůrce Lehrgebaude a Institutiones rozhorleně
a opovržlivě zděsil.

Není pak divu, že takovým bludům vydatně propadali
duchové užšího rozhledu, skrovnější průpravy,
významu pouze místního, zvláště když vědecká romantika
splývala s veřejnou reakcí, když státní a hlavně církevní
autority přály ex cathedra falsům, legendám, naukovým
pověrám, a když omyly odborného poznání byly
povýšeny na tituly náboženskonárodní agitace. Nelze si
pomysliti nic cizejšího myšlenkovému světu osvícenského
abbé, než byly cyrilometodějství, kult Velkomoravské
říše a nadšení hostýnské, hlavní to články víry Jednoty
katolické po jejím dokonaném vítězství nad Jednotou
národní na Moravě. Buditelské cíle, které sledovali tito
vlastenečtí ultramontáni v Brně a vůbec na Moravě, jsou
nám dnes patrny, a dějepisec národního obrození i české

30