města kladlo také jeho čelo, jeho myšlenka, jeho životní
idea.

Místní dějepisci brněnští prou se o to, jaký byl
původní poměr mezi hradem na Špilberku a opevněným
Petrovem; byl v tom kus tragické ironie, že Špilberk na
konec počal ovládati celé Brno. Znamenalo to, že se Brno,
za Přemyslovců i Lucemburků sídlo mocných
markrabat, stalo pouhým provinčním předměstím německé
Vídně. Dvojí moc rozhodovala o osudech města a jeho
i okolního obyvatelstva: státní rakouská autorita
vládnoucí justicí a vojskem, zosobněná žaláři a kasárnami na
Špilberku, a německý kapitál, organisující od sklonku
XVIII. věku brněnské textilní a strojní továrny; proti
obojí síle byl český lid bezmocen.

Není tomu příliš dávno, co Brnu, poněkud proslulému
v hospodářských dějinách jakožto »rakouský
Manchester«, náležela jediná skutečná a nepopěrná sláva v
kulturní historii: Špilberk, proklínané vězení Federica
Confalonieriho, Sylvia Pellica a Piera Maroncelliho, byl přímo
symbolickým žalářem vší volné myšlenky, vší touhy po
svobodě, vší odvahy po národním sebeurčení v
habsburské monarchii. Pellicova kniha o Špilberku jest málem

17