Rušnou, ne však příliš prudkou vlnou dělného ruchu
a užitkové práce zahrne moderní město Brno svého
hosta, než si z městské polohy i ze stavebních památek
uvědomí podmínky vzniku a rozvoje moravské metropole.
Sotva se za poutníkem, přijíždějícím od severu z Čech,
zavře mohutná a radostná kulisa marnotratně kadeřavých
lesů po stráních nad vodami, již již se kmitne na obzoru
v měkčí zeleni výrazný obrys Špilberka, který děsíval
celé generace střední a jižní Evropy jako nelítostná
vězeňská pevnost, nedostatečně stíněná starými stromy.
Ale jenom na okamžik vítá příchozího tento podivný a
karakteristický pozdrav brněnské minulosti, na jejíž
středověkou vrstvu se dávno již zapomnělo a jejíž nevlídně
novodobý nános pozbývá teprve od politického
osvobození i ve vzpomínce své zahanbující hrůzy. Tovární
čtvrti, které překlenuly a zakryly bezohledně obě
městské řeky, využitkovavše jejich síly a zbavivše je všeho
přirozeného půvabu, zastupují návštěvníku Brna při
příjezdu cestu a otáčejí městský střed studenou a kalnou
střízlivostí dělnických ulic, obchodních skladišť,
nudných viaduktů, nespořádaných dvorů a přírodě
odcizených chudých zahrádek.

13