luje Estetika dramatického umění (1931), kterou sám
označil jako »theoretickou dramaturgii« a v níž na techniku
divadelního tvoření položil důraz hlavní. Na rozdíl od
svého učitele Ol. Hostinského považuje Zich drama či spíše
divadlo za umění svéprávné, v němž herec jest přirozeným
středem; rozdíly mezi činohrou, operou a scénickou
výstavbou jako nepodstatné odpadají a podřadnost literatuře,
resp. hudbě se popírá. Dokonal se tu Zichův přerod od
hlediska subjektivně psychologického k objektivně
tvarovému, jež pak Zich označuje jako estetiku strukturní,
zabývající se studiem a rozborem útvaru, jehož části jsou
určovány celkem; původní své východisko positivistické Zich
postupně překonával.

Ze strukturní estetiky Zichovy vyšel a s příbuznými
formalistickými tendencemi krasovědy ruské ji stmelil
Zichův žák Jan Mukařovský (* 1891 v Písku), profesor
estetiky na universitě pražské. Hostinského i Zichův
převažující zájem o estetiku hudební byl u něho vystřídán
zřetelem soustředěným ke krasovědě slovesné a doprovázeným
linguistickou kulturou školeného filologa; přitom působila
naň metoda ruských formalistů v poetice, jazykovědný
postup »Pražského linguistického kroužku« i sociologie
umění. Nejhojnější jsou jeho práce z literární estetiky, zvláště
o zvukové stránce verše, o jeho melodii, o problémech
semantických, o rozdílech spisovného a básnického jazyka,
o slohovém charakteru jednotlivých spisovatelů (B.
Němcové, V. Hálka, T. G. Masaryka, K. Hlaváčka, O. Theera,
K. Čapka, Vít. Nezvala a jmenovitě Vl. Vančury), jež po
drobné monografii Příspěvek k estetice českého verše
(1923) vyvrcholily příkladným dílem minuciosního
slohového rozboru, odpoutaného zcela od zřetelů
psychologických i společenských, Máchův Máj (1928) a důmyslným
příspěvkem Polákova Vznešenost přírody (1934). Od
těchto ukázek přísně metodické a přísně konkretní vědy
o umění, v nichž se k daru analytickému druží břitká
schopnost kombinační, postoupil Jan Mukařovský k
obecné krasovědě studií Estetická funkce, norma a hodnota
jako sociální fakty (1936), pozoruhodně prohloubené ve
směru sociologickém. Soubor studií rázu všeobecného a
nejvýznamnějších studií o jednotlivých spisovatelích podávají
Kapitoly z české poetiky (1941), základní kniha české
literární estetiky. Jan Mukařovský, duch kritický
polemického zaostření, přispěl nejednou ke zjemnění smyslu pro

712