studiem na universitách pařížských, kde studoval také
vědy politické. Sociologie a politika stály v popředí jeho
myšlení a s jejich hlediska napsal celou řadu článků o
časových otázkách kulturních, politických a sociálních. Na
základě práce »Rakouský problém a česká otázka« se stal r.
1909 doktorem filosofie, působil jako profesor národního
hospodářství na obchodní akademii v Praze a r. 1912 se
habilitoval spisem »Stranictví«, stojícím pod vlivem
Durkheimova objektivismu, pro sociologii na universitě
Karlově. Léta do vypuknutí první světové války jsou vyplněna
horlivou činností učitelskou, politickou a vědeckou. Při
vypuknutí světové války navázal styky s Masarykem,
seskupil domácí pracovníky odboje ve sdružení Mafie a v září
1915 odešel do Ženevy, aby pokračoval ve svém politickém
díle v cizině. Neúnavná činnost, vytrvalost a energie,
kterou postavil do služeb informace ciziny o českých zemích a
jejich historických právech, vedla k uznání Národní Rady
v Paříži jako představitele československého národa, k
uznání československých legií jako národního vojska po
boku Dohody a doplňovala tak osvoboditelské dílo
Masarykovo a Štefánikovo. V zatímní vládě a potom ve vládě první
republiky zastával úřad ministra zahraničních věcí až do
r. 1935. I zde vykonal dílo dalekosáhlé politické důležitosti
jako vůdce mírové delegace, jež zajistila republice
historické hranice, později jako tvůrce Malé Dohody i jako člen
Rady Společnosti národů. 18. prosince 1935 byl zvolen
nástupcem presidenta Osvoboditele na presidentský stolec,
ale politický soumrak Evropy, věštící novou válku,
nedopřál mu uskutečňovati jeho mírové a humanitní ideály,
které po Masarykovi přísně střežil. Po mnichovské dohodě,
kterou jako hlava státu nikdy neuznal, byl donucen na
podzim r. 1938 úřadu se vzdát a odešel po druhé za hranice,
aby znovu politicky a diplomaticky bojoval za osvobození
své vlasti, aby jí získával politické opory jak na západě,
tak na východě Evropy. Po druhé bylo jeho dílo
korunováno zdarem ještě větším než bylo v první válce světové.
Když se dne 16. května 1945 vrátil ze sedmiletého exilu,
byl celým národem nadšeně uvítán jako president
Budovatel.

Vědecká činnost Benešova, kterou prováděl prakticky
jako řádný profesor sociologie na Karlově universitě od r.
1921, slučuje sociologii s politikou. Jako Masaryk užíval
i Beneš teoretických poznatků sociologických ve své
poli
710