ných, ponížených a osudem drcených. V jemné analyse a
v »komorním« přednesu prokázal se spisovatel dustojným
žákem francouzských mistrů románového umění Gidea,
Mauriaca, Lacretel1a i Giona, z nichž překládá, jsa nadto
bystrým analytikem kritickým.

Řídké úsilí objektivační, výrazově podporované
současnou zálibou v evokacích dějin ve formě životopisného
románu, osvědč.! mladý Moravan l\lirek Elpl (vl. Eduard Elpl,
* 1905 v Líšni u Brna). Na pozadí románové kroniky Marco
Polo (1937) s námětem středověkým chvěje se tragika
pravdomluvného hrdiny, trvale podezřívaného z
prolhanosti. Zájem historický osvědčil vedle knihy povídek z
osudů města Ivančic Tři zlaté poháry (1940) i románem Důl
u Veselého rytířstva (1943), křísícím studentský i
havířský život staré Příbrami.

Egon Hostovský (* 23. 4. 1f08 v Hronově) jest uměleckým
zosobnitelem tří významných událostí v naší přítomné
vzdělanosti: nebývale silného zasažení židovského živlu do
duchovního světa českého, intensivní působnosti románové
psychologie Dostojevského a oplodňujícího vlivu
psychoanalysy Freudovy na umění slovesné. »Ghetto v nás«, které
mu není pouhou plemenně sociální kletbou, nýbrž zároveň
bolestnou realitou duševní, chce v sobě překonati družnou
a dělnou pospolitostí. Zkumných i uměleckých metod
Dostojevského užívá svobodně, pokoušeje se zachytit jimi
osobitou fysiognomii českého maloměsta s jeho
zvláštními problémy a typickými postavami, výrazově pak
reaguje proti němu snahou o baladickou stručnost.
Objevitelské nauky Freudovy jsou mu psychologickým
východiskem; nezůstává však v zajetí dogmat psychologických,
snaže se naopak zdůrazniti volní a mravní vrstvu lidství.
Z nejmladšího pokolení se Hostovský jeví vedle Jana Čepa
nejčistším pracovníkem slohovým ve volbě slova, odstínu
a metafory a v péči, jakou věnuje tomu, aby skutečnost
byla očištěna a prosvícena magií výrazu. Egon
Hostovský začal povídkovými monografiemi rozvráceného
a patologického židovství, vklíněného do českého
maloměsta: Zavřené dvéře (1926), Ghetto v nich (1928),
Danajský dar (1930); postoupil však brzy k románu
Ztracený stín (1931), aby se v propracovaných
románových skladbách Případ profesora Kornera (1932), Černá
tlupa (1933), Žhář (1935) a Dům bez pána (1937)
prokázal mistrem koncepce, komposice, přednesu. I za
hranice
680