k drobnému člověku a všednímu životu. Boží muka (1917),
kniha filosofických próz, jest do dna znepokojena úzkostí
před nezbadatelnou prazáhadou všehomíra a lidské duše
a v jednotě osobité slučuje ideové napětí s citovou
sympatií. Trapné povídky (1921) utajují strunu spekulativní
a zesilují přízvuk citový a mravní v humanismu a v
bolestné soustrázni, které se obracejí k člověku v
nejironičtějších situacích jeho mravních zkoušek a porážek.

K románu přistupuje Karel Čapek v 32 letech. Exaktní
studium přírodních věd stává se mu jako Jak. Arbesovi a
K. M. Čapku-Chodovi před ním inspirací obraznosti; z nižší
literatury přijímá složky detektivní, reportážní a filmové,
aby se pokusil o novinový román-feuilleton; humor, bližší
z jeho oblíbených mistrů Chestertonovi než Dickensovi,
sahá rád po prostředcích genrově drobnokresebného
realismu. Této směsice slohové užívá Čapek s nemalou
vynalézavostí a se satirickými šlehy na evropské poválečné
poměry ke kritice víry v Absolutno, technického i sociálního
titanismu, mechanisace života, pověry ve všemoc pracovní
organisace, podobně jako to činil ve svých pracích
dramatických. V Továrně na Absolutno (1922) odhaluje
nebezpečínáboženského Absolutna, uvolněného technickou
vymožeností dokonalého spalování hmoty a ohrožujícího
klidný společenský řád. V kinematograficky napínavé a
psychoanalytickým rozborem snu podložené skladbě Krakatit
(1924) napadá naukový titanismus, který objevem drtivé
výbušnosti, ukryté potenciálně v každé hmotě, staví svět
před katastrofu, až rek chemik dochází vykoupení v
pokoře před Bohem a v službě lidem. Do této utopické oblasti
se po letech K. Čapek vrátil ve Válce s mloky (1936), kde
humor a satira mění se ve výsměšnou grotesku zápasu
bezmocného člověka se vzbouřenými obojživelníky roboty.
Resignovanému civilismu a pragmatické humanitě slouží
Povídky z jedné kapsy (1929) a Povídky z druhé kapsy
(1929), zčásti kriminální neb detektivní příběhy a situace,
obrácené po chestertonovsku naruby, zčásti vtipné nebo
tklivé morality ze všedního světa drobných lidí: jejich
nazírání i mluvu Čapek nejen skvěle postihl, ale občas si sám
adaptoval v dobrodružném a genrovém realismu,
pokračuje jako učitel K. Poláčka na dráze Ign. Herrmanna.

Na nových cestách se však octl K. Čapek a s ním český
román trilogií let 1933-1934, obsahující uměleckou
metodou spojené, ale tematicky a látkově různorodé skladby

652