váním příběhů novozákonních Z růže kvítek vykvet nám
(1939) .

Při dokumentárním studiu románových scenerií pro
skladby historické vznikly cestopisné svazky paradoxní v
názorech a často snově mrákotné v sugestivním podání:

Plížení Německem (1926), Pout do Spanělska (1929) a
fťímská cesta (1933). Zásady své krasovědy
spiritualistické, časem opřené o filosofii tomistickou, ale jindy
nepohrdající zřeteli sociálně tendenčními, formuloval Durych
v knihách: Gotická růže (1923), Cesta umění (1929),
Essaye (1931) a Váhy života a umění (1933).

V essayi Otokar Březina (1918 s Jos. Staňkem, nová
verse 1931) přihlásil se Jar. Durych jako věrný žák k
největšímu českému básníku mystickému a umínil si, že
uměním výpravné prózy uskuteční to, co myslitel-poeta
vytvořillyrický:rn veršem: básnictví symbolické, prodšené
náboženským duchem katolickým. Rozvil sice jeho etické a
sociální podněty, ale zpřetrhal březinovskou spojitost s
novodobou filosofií a přírodovědou, chtěje býti věřícím, ano,
fanatickým katolíkem tomistického posvěcení; jeho
katolictví jest podoby namnoze barokní. V tom ve všem - a
hlavně ve svém důsledném kultu Absolutna - jest
zjevem nečasovým, ba protičasovým. Ale pod
novoidealistickým světem řádu a kázně vře u něho živelný, nevykoupený
chaos doby poválečné. Označili jsme ho již jako typického
expresionistu názorem, cítěním i vkusem, což vyvěrá z
některých základních paradoxů v jeho vnitřním ustrojení:
vyznavač dívčí neviny jest pokoušen smyslností až
rozkošnickou, nadpozemský extatik kochá se v naturalistických
hrůzách a zrůdách úpadkové reality, hlasatel božské lásky
a rytíř Madonin podléhá sadistickým zálibám v mukách a
ukrutenství; přesvědčení o božském původě společenského
řádu mu nebrání, aby zatínal pěsti proti držitelům moci
a nositelům autority. Takto v příkrém protikladu k svému
učiteli Březinovi vyjádřil hrůzu syna člověka z odpadlictví
od božského otce a jeho vášnivou touhu po spasení a
milosti.

V téže době jako Jar. Durych odevzdali svou knižní
prvotinu také bratfí Karel a Josef Čapkové, kteří zprvu
publikovali jako nerozlučná dvojice. Byli však známi již z
doby předválečné, jmenovitě mladší a daleko významnější
z nich, Karel. Třebaže se na nějakou dobu setkali s J.
Durychem na téže novinářské tribuně a dočasně vystupovali

650