vzduchoprázdném prostoru svádějí obrysová schemata u Fr.
Zavřela dialektické zápasy. ale nadšené básníkovo zaujeti
pro tyto suché mátohy přitahuje obecenstvo k výtvorům
neúnavného experimentátora. Svů; bezuzdný individualismus
vychovaný na Nietzschovi a vzhlížející se v Napoleonovi
promítl Fr. Zavřel i třemi sbírkami útočné lyriky
povýšeného sebezbožnění. snolečenskými romány z pražského
měšťanstva i svou autobiografií.

E x p r e s i o n i s t i c k é drama, které se po několika
nábězích za války prohlašovalo za sourodý výraz
společenského převratu i mravního rozvratu v lidstvu poválečném,
soustředilo se za patronance germánských dramatiků
Strindberga a Wedekinda hlavně k satiricky kořeněné sociální
kritice a šklebné grotesce; řidčeji se mu dařilo postihnouti
v děsivých troskách zhrouceného řádu, založeného na
materialismu, úsvit nové duchovosti, čistého lidství a
tvořivého svědomí. V expresionismu se po mnohých
nábězích novoromantických nalezl Jan Bartoš (* 1893, t 1946),
horlivý, často libovolný a stranicky podjatý pracovník
divadelní, jak to prókázal v historickém výkladu o N
árodním divadle a jeho budovatelích (1933). Živěji
upozornila na sebe dramata Krkavci (1920), Námluvy čiU
Skola divlomacie (1923), StrašidelniJ dům (1926) a
Hrdinové naší doby (1926). Dočasným střediskem
expresionistické dramatiky stalo se Brno. Tam vycházel po léta
orgán literárního expresionismu českého, »Host«, tam
vyrůstal jeho teoretik a kritik Frant. Gotz (v. n.), tam byl
Lev Blatný (v. n.), čelný dramatik expresionistický,
divadelním lektorem; i spisovatelé, jejichž vlastní těžisko tkvělo
v jiných formách, lyrik Bartoš Vlček, režisér Bohuš
Stejskal. zvláště pak romanopisec Čestmír Jeřábek (v. n.),
pokusili se o expresionistické drama. S vývojem českého
dramatického expresionismu těsně souvisí scénické počátky
Karla Čapka (v. n.), provázené tu spolunrací, onde
vlastními pokusy jeho staršího bratra Josefa Čapka (v. n).

V době, kdy Karel Čapek měl své první jevištní úspěchy,
vracel se do vlasti a k divadelnímu tvoření František Langer
(* 1888). Narodil se 3. března 1888 na Král. Vinohradech a
stal se lékařem. Zajat na ruské frontě vstoupil r. 1917 do legií
jako plukovní lékař; po návratu sloužil v čsl. armádě jako
plukovník zdravotní služby až do německé okupace, kdy
odešel opět z vlasti, tentokrát do Londýna. Langer vystoupil
v době novoklasicismu jako lyrik kvetoucího života za
rene
41 - Arne Novák: Stručné dějiny literatury česk'.

637