svobody (1909) a historie rozporu mezi resignující
předválečnou generací a mladými uchvat4,eli poválečnými
Nejlepší dobrodružství (1929). Svazky povídek, náčrtů,
postřehů a fantasií, shrnuté dodatečně do souborů »Člověk
ve všech situacích« (1930), »Povídky a kresby« (1931)
a »Toulky a vzpomínky« (1931), vyšly původně s různými
názvy. Z hojné Mahenovy žně feuilletonistické, jiskřivé
pozorováním, nápady a paradoxy, jsou zvláště osobité:
Rybářská knížka (1921) a cestopisná Hercegovina (1924).

Také Mahenovy verše, slohově nejčistší část jeho tvoření,
vznikaly metodou impresionistickou; z kvasu nálad aze
sváru citů, ale i z víru nápadů duše postrašené ve svých
hloubkách přítomností démonů, rodí se jeho inspirace
lyrická, nejčistší tam, kde srdce zalije vzdutá vlna lásky
erotické neb humanitní: Plamínky (1907), Tiché srdce (1917)
a j.; epicky se sytým krajinářským zarámováním se nesou
SGirocco (1923) a Požár Tater (1934) ; epigramaticky
napsal s pseudonymem L. Andělíček Kozí bobky s Parnasu
(1921). Zvláštní místo zaujímá v tvorbě celého jeho
pokolení sešitek Ballady (1908) v lyrické sloze Villonově jako
důkaz, že Mahen dovede zachovávati i kázeň formalistní.

Jak proti impresionismu tak proti dekorativní
romantice obracelo se myšlenkové drama syntetické: dějové
zhuštění, výrazová zkratka jsou jeho slohovými
prostředky, jimiž představuje nejraději nadprůměrné postavy,
unášené myšlenkovým patosem. Vzor jeho přinesl Theerův
»Faethón« (1917); k němu se přimkl i básník-fiiolog Oto
Fischer (v. n.), který se o moderní divadlo české zasloužil
i jako dějepisec a kritik i jako dramatický překladatel.
Zcela osobitým ideovým dramatikem byl Viktor Dyk (v.
v.), který vrcholu zkratkového umění epigramaticky
symbolického dosáhl ve »Zmoudření Dona Quijota« (1913).
Jeho hutná aforističnost, zavírající synteticky do
nejstručnějšího výrazu hutnou náplň ideovou, měla
významnou hodnotu vývojovou.

Jako dramatik myšlenkový, tíhnoucí k velkorysé
symbolisaci, vystoupil Arnošt Dvořák (* 1881 v Hořovicích, t
193v Praze jako lékař plukovník). Naráz upoutal v prvních
dvou dramatech názorností postav, přesvědčivým
zvládáním lidového zástupu, prožitým vztahem k národní
minulosti, barvitou a obraznou mluvou a teplou náladovostí. Z her
těch jest Kníže (1908) symbolicky myšleným dramatem

634