přerodu ruské vsi a ruského mužíka ve smyslu
kolektivního hospodaření. Životní zkušenost venkovská a ideologie
agrární vedle četných prozaiků našly i významného lyrika
v Janu Čarkovi.

V prvním desetiletí tohoto období dospěl své umělecké
zralosti opožděný naturalista a zároveň dovršitel
pražského románu společenského a mravoličného K. M.
ČapekChod, slovesný učitel spisovatelů mladších. Kdežto jeho
literární vrstevníci, M. A. Šimáček, F. X. Svoboda, B.
Viková-Kunětická, soustředili svou pozornost na vzestup, na
rozkvět, ale především na rozklad třídy měšťanské,
upoutalo K. M. Čapka-Choda její odumírání pod náporem
proletářstva i jeho bohémských příslušníků uměleckých. Jeho
brutálně opravdová epika nalezla četné pokračovatele;
z nich Emil Vachek, M. B. Bohnel náleží starší vrstvě
populárního naturalismu, kdežto oba odvážní
experimentátoři Vlad. Vančura a Benj. Klička tkví v době poválečné
a podali i výrazné příspěvky k psychologii svého pokolení
za války.

Z různých pramenů domácích i cizích sbírá své síly
sociální román průmyslového světa a jeho třídních zápasů;
romanopisci, skoro vesměs tendenčně zaměření, zastávají
v něm zájmy dělnictva a často i revoluční zásady
socialistického proletariátu. Mravoličný naturalismus zolovský
spolupůsobil při vzniku velké skladby z kamenouhelné
pánve ostravské u A. M. Tilschové i při výstavbě generační
kroniky z Kladenska od M. Majerové. Ale starší únavná
analytičnost bývá občas nahrazována skladnou zkratkou,
jež zvyšuje působivost hromadných výjevů a vychází
z unanimistické nauky o duši davu; někdy do
skutečnostních obrazů vniká utopistická fantasie, ba i plesný úžas
nad divy strojové civilisace v revolučních službách. 'ru
jest patrný vliv ruské ideologie sovětské, vracející se stále
k problému, jak provésti proletářský převrat a podle jeho
zásad zorganisovati svět; zprvu působilo sovětské Rusko
spíše svými principy, později také díly svých spisovatelů.
Uměleckého úspěchu však dosáhli z českých zobrazovatelů
sociálního převratu jenom ti autoři, kteří byli prosyceni
bezpečnou znalostí lidové duše a domácích poměrů, zvláště
Ivan Olbracht a M.Majerová. K nim připojil se K. Nový,
Jar. Kratochvíl a M. Pujmanová.

Účinnou vzpruhou básnické tvořivosti stala se revoluční
myšlenka o emancipaci proletářstva uvědomělým
vystou
581