Oldřicha) Beneše Heřmanova a Jaroslava (1886) jest
nejdůležitějším příspěvkem dějepisným k důkazu o
podvrženosti Rukopisů. Vedle studií z českých dějin
středověkých a reformačních (Rokycana, Blahoslava zvláště
Komenský) psal i studie z dějin cizích. Goll odvedl českou
historiografii z úzkých hranic domácích a učinil jejím
úkolem studovati kulturní vývoj český v stálé souvislosti s
dějinami Evropy ostatní. Proti katolickému straníku
Tomkovi přihlásil se k stanovisku Palackého, ale metodicky
šel dále: studoval českou reformaci i po stránce odborně
náboženské, rozbíral podrobně její památky literární, ale
nekladl na ni měřítka protestantsko-humanitní filosofie
Palackého. Odmítal vždy řešení přímočaré a motivaci
jednoduchou; stále hledal ve výkladu dějin nové problémy,
nepostižené dosud kombinace. Ale tento neklid nedovolil
Gollovi, aby se věnoval výpravnému, syntetickému umění
dějepisnému. Svými vědeckými metodami, organisačním
talentem a stálým nabádáním k dalším řešením vytvořil
Goll rozsáhlou historickou školu, z níž vyrůstal dějepis
i dějezpyt ještě dlouho v době popřevratové.

Současně s Gollem působil na universitě žák Tomkův
Antonín Rezek (1858-1909), střízlivý protiromantický
posítivista. Trojí doba v českých dějinách jej zajímala
především: doba Ferdinanda I. (Zvolení a korunovace
Ferdinanda J. za krále českého) 1877); náboženské poměry v stol.
XVIII. (Dějiny prostonárodního hnutí náboženského od
vydání tolerančního patentu z r. 1887 zůstaly sice
zlomkem, ale v úvodě k nim jest narýsován přehledný obraz
českého vývoje náboženského od Bílé Hory až k
tolerančnímu patentu); a konečně politicky vzrušený věk XVII.
Dějiny byly Rezkovi vlastně dějinami politických zápasů,
ač nikdy nespouštěl se zřetele poměry ústavní, správní i
finanční.

Významným organisačním činem v této době bylo
založení vzorné revue Český časopis historický r. 1895 Gollem
a Rezkem.

Z Gollovy školy vyšla řada vynikajících badatelů o
dějinách českých, kteří se zpravidla specialisovali na určitý
jejich úsek. O soustavné zpracování se pokusil Václav
Novotný (1869-1923) v kompendiu České dějiny
(19121937, kde vylíčen úsek do r. 1271). Cenné jsou jeho studie
o době a osobnosti Husově, z nichž vyšel i populární
přehled počátků českého husitství Náboženské hnutí české ve

565