slovanské (1929, 1. sv.) a Slovanské pohádky (1932, I. díl,
obsahující látku běloruskou, velkoruskou a ukrajinskou).
V bádání pohádkoslovném kloní se k teorii migrační.
významné jsou jeho literárně historické monografie o M.
Rejoviz Naglowic (1905), o Někrasovovi (1911) a ideový
rozbor ruské otázky Rusko a, lux ex oriente (1919), i jeho
studie časopisecké o Gribojedovu, A. N. Pypinovi, F.
Tjutčevovi a j.

Význačným odborníkem v pohádkosloví byl Václav Tillé
(1867-1937), profesor srovnávacích dějin literatury.
Odlišoval přísně to, co je v pohádkách vskutku lidového od
toho, co nutno přičísti na vrub zálibám a teoriím
sběratelů a co v nich jest padělkem nebo překladem textu cizího.
Analytická studie České pohádky do r. 1848 (1909) a
vyd~ní pohádek Erbenových, Mikšíčkových a B. Němcové
byly průpravou k soustavnému Soupisu českých pohádek
(1929-1934, dosud 2 sv.) ; B. Němcové věnoval i vzornou
monografii životopisnou (ve »Zlatorohu« 1911 a častěji).
Výkladu dějin a teorií literárních slouží Filosofie
literatury u Taina a předchůdců (1902).

České dějepisectví. Na obnovenou universitu vstoupila i
nová škola historická. Myšlenkově zdůrazňovala souvislost
českého vývoje dějinného s obecnými proudy
západoevropskými, metodicky dbala obezřetnější kritiky a výkladu
pramenů. Důsledná kritičnost a odklon od vlastenecké
tradice hlásil se i u ní.

Tento obrat vědy historické ztělesnil svým dílem Jaroslav
GoII (1846-1929). Studiemi u proslulého historika v
Gotinkách G. Waitze a cestami do Berlína, Holandska a do
Londýna ucelil své rozsáhlé vědomosti jazykové i historické.
Na universitě, na níž se habilitoval r. 1875, setrval až do r.
1910, kdy odešel na odpočinek. Počátky Gollovy jsou
básnické a essayistické v »Lumíru«, jehož byl na čas
spoluredaktorem, a básníkem zůstal Goll i jako vědec. V popředí
jeho zájmu historického stojí historie Jednoty bratrské.
Soubor článků sem hledících, znamenajících pokrok i
reakci proti Tomkovi metodicky svým bohosloveckým
výkladem reformace, myšlenkově správným začleněním do
dějinného vývoje českého, vyšel s názvem Chelčický a
Jednota v XV. stol. (1916, s významným úvodem od K.
Krofty). Druhé velké dílo: Cechy a Prusy ve středověku (1897)
nově osvětluje·vztahy Slovanů k Prusku a k Německému
řádu do XVI. stol. Studie Historický rozbor básní RK

564