impresionismu az psychologisující drobnomalby tohoto
období pramení i dmmatická tvorba Fráni ~rámka, který se
nejvíc z českých dramatiků přiklonil k vzoru A. P.
Čechova.

Prvním projevem novorpmantického odklonu od
skutečnosti byly dramatické báchorky, nejšťastnější tam, kde
jadrné prvky lidové vkládaly po hauptmannovsku do
pásma fantastického a někdy symbolického; tím se pohádkové
hry Jaroslava Kvapila »Princezna Pampeliška« a »Sirotek«
stýkají tradičně jednak se Zeyerem, jednak s Jiráskem.
V celku jest novoromantická žeň českého dramatu chudá.
I zde vynikli jeho příslušníci v jiných druzích slovesných.

Romantická reakce přispěla se shakespearovským
kultem k obnově historického dramatu; iniciátory byli tu
Hilbert »Falkenštejnem« a Dyk »Poslem«. Rozkvět tohoto
historického dramatu, neseného jmény Arn. Dvořáka, R.
Krupičky, St. Loma a Fr. Zavřela, udál se až za války a po
ní; jen výjimečně byli autoři ještě zasaženi působením
realistického dramatu.

Román a povídka v období realistickém.

Realistický román v evropských literaturách. Realistický
román, na rozdíl od výpravné prózy romantické, prosáklé
silflOU subjektivností, tíhl k věcnosti a předmětnosti,
potlačující spisovatelovo já. Spisovatelské umění druhé
polovice XIX. stol. stálo pod tlakem dvou významných činitelů
doby: vědy a veřejného dění sociálního. Věda, inspirující
romanopisecké tvoření, vyznávala positivismus a užívala
i při zkoumání jevů mravních ráda přírodovědné metody.
Zvláště příznačné pro ni byly: záliba v experimentálním
postupu, přísný, až 'bezútěšný determinismus, sklon ke
kolektivnímu pojetí života. Tato věda vedla romanopisce
k přesnému, soustavnému a metodic)!ému pozorování sku·
tečnosti, učila je dívat se na člověka ne jako na osamocené
individuum, nýbrž jako na zjev přírodní a společenský,
vá'zaný podmínkami hmotnými a mravními. Sociálně
osvobozující a obrodné tendence, projevivší se davově v
politickém hnutí socialistickém, povzbuzovaly četné spisovatele,
aby ukazovali, kterak jednotlivec závisí na společenském
celku, ja,k jest podmíněn svou třídou a do které míry ve
svém osudu obráží sociální pohyb lidstva, určovaný
poměry hospodářskými. Zaníceni těmito dobovými snahami, rea·

491