osvojil si Neumann lyrické umění, jak zachycovati způsobem t. zv. futuristickým současné vplývání nejrůznorodějších dojmů do duše básníkovy s celým kmitem sensací bezprostředních; bylo to vyvrcholení impresionistické metody básnické, dovedené ad absurdum. V řečnických a tendenčních Rudých zpěvech (1923) zaznívají nesmiřitelné invektivy komunistického řadového vojáka. Milostná lyrika, která se ozvala již ve smyslném Horkém vanu a jiných básních (1918, ale :z 1. 1910-1914), ozývá se opožděně, ale prožitě v třech knihách, spojených do cyklu Láska (1933); nemá sice smyslové plnosti a.dojmového bohatství );Nových zpěvů« ani »Knihy lesů«, ale 'zato dramatickou rušnost citu, domáhajícího se za podzimních pochybností štěstí a splnění, druhdy s nerudovsk ou naléhavostí a také s nerudovskou hutností výrazu; volný verš jest při tom úplně opuštěn. V posledních sbírkách vrací se opět sociálně odbojná programnost, jež proniká také v baladických Starých dělnících (1936). Verše z r. 1938 a z let válečných shrnul do knih Bezedný rok (1945) a Zamořená léta (1946). Neumannovu lyriku doplňují a vysvětlují knihy feuilletonů: kritika sociální demokracie se stanoviska anarchistického individualismu Socialismus a svoboda (1909), horlitelský cyklus statí pro životné umění a zdravé občanství Přede dveřmi Pantheonu (1911), jiskrná kronika pokrokového hnutí Politická episoda (1911), souhrn kritických i polemických studií z doby těsně před válkou o básnictví a výtvarnictví vitalistickém Ať žije život (1920) a causerie brněnského naturisty S městem za zády (1922). Válečné své zkušenosti, zvláště v Albanii, rozpředl s nánosem barev krajinného a lidopisného líčení v trojdílném cyklu: Elbasan (1922), Válčení civilistovo (1925) a Bragožda (1928); rousseauovskou turistiku po Podkarpatské Rusi opěvoval jiskrně v Enciánech s Popa Ivana (1933). Milostný románek trampské dvojice s městem za zády, Zlatý oblak (1932), nevyzrál nad osobní zpověď. Kompilačním knihám »Dějiny lásky«, »Dějiny ženy«, »Monogamie«, stejně jako popularisačním snůškám historickým ))Francouzská revoluce« a ))Max. Robespierre« sám básník hodnoty nepřikládá. Stanislavu K. Neumannovi bylo souzeno, aby ze všech svých básnických vrstevníků působil nejbezprostředněji na lyrické pokolení poválečné. Od krajního individualismu, 474