osvojil si Neumann lyrické umění, jak zachycovati
způsobem t. zv. futuristickým současné vplývání
nejrůznorodějších dojmů do duše básníkovy s celým kmitem sensací
bezprostředních; bylo to vyvrcholení impresionistické metody
básnické, dovedené ad absurdum.

V řečnických a tendenčních Rudých zpěvech (1923)
zaznívají nesmiřitelné invektivy komunistického řadového
vojáka. Milostná lyrika, která se ozvala již ve smyslném
Horkém vanu a jiných básních (1918, ale :z 1. 1910-1914),
ozývá se opožděně, ale prožitě v třech knihách, spojených
do cyklu Láska (1933); nemá sice smyslové plnosti
a.dojmového bohatství );Nových zpěvů« ani »Knihy lesů«, ale
'zato dramatickou rušnost citu, domáhajícího se za
podzimních pochybností štěstí a splnění, druhdy s
nerudovsk ou naléhavostí a také s nerudovskou hutností výrazu;
volný verš jest při tom úplně opuštěn. V posledních
sbírkách vrací se opět sociálně odbojná programnost, jež
proniká také v baladických Starých dělnících (1936). Verše
z r. 1938 a z let válečných shrnul do knih Bezedný rok
(1945) a Zamořená léta (1946).

Neumannovu lyriku doplňují a vysvětlují knihy
feuilletonů: kritika sociální demokracie se stanoviska
anarchistického individualismu Socialismus a svoboda (1909),
horlitelský cyklus statí pro životné umění a zdravé občanství
Přede dveřmi Pantheonu (1911), jiskrná kronika
pokrokového hnutí Politická episoda (1911), souhrn kritických
i polemických studií z doby těsně před válkou o básnictví
a výtvarnictví vitalistickém Ať žije život (1920) a
causerie brněnského naturisty S městem za zády (1922).
Válečné své zkušenosti, zvláště v Albanii, rozpředl s nánosem
barev krajinného a lidopisného líčení v trojdílném cyklu:

Elbasan (1922), Válčení civilistovo (1925) a Bragožda
(1928); rousseauovskou turistiku po Podkarpatské Rusi
opěvoval jiskrně v Enciánech s Popa Ivana (1933).
Milostný románek trampské dvojice s městem za zády, Zlatý
oblak (1932), nevyzrál nad osobní zpověď. Kompilačním
knihám »Dějiny lásky«, »Dějiny ženy«, »Monogamie«,
stejně jako popularisačním snůškám historickým
))Francouzská revoluce« a ))Max. Robespierre« sám básník hodnoty
nepřikládá.

Stanislavu K. Neumannovi bylo souzeno, aby ze všech
svých básnických vrstevníků působil nejbezprostředněji na
lyrické pokolení poválečné. Od krajního individualismu,

474