nervní krajinář se proměňuje postupně v hymnického
pěvce, v patetika a ve visionářského věštce. Zprvu stačil mu
uzavřený útvar rýmované sloky, zatížené novými
metaforami i obrazy a parnasistní veršová forma pravidelné
rytmisace se zálibou pro alexandrin, s jedinečným darem
eufonie, se stálou vynalézavostí v rýmu. Ale pevné
zakotvení v mystice bylo doprovázeno neobyčejným- obohacením
ve formě básnické. Metafory staly se smělejšími a převládl
v nich charakter objektivní a visionářský.
Náboženskokatolické zbarvení spolu se zálibou pro uzavřené scenerie
zmizelo a ustoupilo jednak obrazům z prosté práce v
přírodě a v hospodářství, jednak podobenstvím z věd
exaktních. Hymnismus Březinův měl již od počátku rys
liturgický a bohoslužebný; modlitba a proroctví, píseň díků
a opojný dityramb se v něm mísily. Postupně nedovedly
uzavřené verše dostačiti závratnému letu Březinovy
myšlenky; i neváhal básník je rozbíti a vytvořiti si smělé
rytmické útvary daktylotrochejské neb
jambicko-anapaestické, často i rýmu zbavené, přiléhající k ekstatickému
myšlení a lišící se od ostatní české lyriky bohatou šíří a
kaskádami obrazů. Na konci básnické dráhy, hlavně v »Rukou«
i v torse šesté sbírky, se však Březina vracel nejen k
pevnému členění strofickému a k uzavřenému pravidelnému
rytmu jambickému a trochejskému, ale zvláště k rýmu.
I zdůrazňování lidského prožitku v posledních básních
působí dojmem návratu a zároveň jakoby korektivu.

Ideově vyšel Březina v mladých letech ze
Schopenhauerovy noetiky, metafysiky i estetiky, jimiž byl, tvoře
»Tajemné dálky«, prosáknut stejně jako pesimismem
německého myslitele; opíraje se o Schopenhauera, nastoupil za
duchovního vedení Šaldova cestu zároveň k mystice a
symbolismu. Jeho mystika se učila od Platona, Plotina a
středověkých filosofů-mystiků; teprve pozdě se Březina
zahloubal také do indického myšlení védského. Souběžně se
však školil i v moderním evolucionismu a přírodovědeckém
monismu u Carlyla i Emersona; silné stopy v něm
zanechalo studium Nietzscheho, který ho odvedl trvale od
Schopenhauera a zasáhl ho též svou silou básnickou. Ale
některé myšlenkově obrodné proudy, které zachvátily mladé
pokolení v Čechách koncem století, ozývají se též u
Březiny, zdánlivě odkloněného ode všeho světa reálného; idea
spravedlnosti sociální, moderní kult práce hmotné, touha
po mravní evoluci duše ženiny náleží k nim především.

466