v stavbě dějové dávají přednost fabuli romantické;
postavy mimoděk rozvíjejí nikoliv podle životní zkušenosti,
nýbrž podle starší slovesné tradice. Pracují jen v malých
rozměrech a nemají ani koncepční síly ani dostatečného
zájmu pro větší jednotící celky, takže se i jejich romány
rozsypávají na hromadu figur, spoustu samostatných
episod, shluk genrových obrázků. Původci těchto genrových
obrázků společenských zmocňovali se humorem, satirou
neb nejčastěji 'lidumilným soucitem' jednotlivých zjevů
života. Zvláštní oblibě se těšily látky maloměstské; nesložité
a jednostranné postavy malých měst daly se snadno
prohlédnouti na dno a byly vděč"nÝm předmětem hned káravé
satiry, hned dobrodušného humoru, do něhož pronikly
i soustrastné slzy nad osudem vyděděnců kastovnictví
venkovského.

Někteří z genrových povídkářů českých náleželi ke
kruhu lumírovskému, ztělesňujíce mimoděk jeho zásadní zápas
mezi čistým umělectvím světoobčanským a mezi národně
výchovnými tendencemi: satiricky stíhali malost
šosáckého domova, stavěli proti ní obrazy světácké elegance,
umělecké šumnosti, nové technické civilisace, ale opět se
skláněli s láskou k drobné a teplé skutečnosti rodného závětří,
někdy se snažíce je povznésti kárně neb laskavě, jindy
hledajíce v něm prostou a tklivou lidskost - takto se
rozdělili o úkol oba přední prozaikové »Lumíra«, Jan Lier a
František Herites, onen bližší Jar. Vrchlickému, tento
Svat. Čechovi. Jiní ze společenských genristů byli
zřejmými předchůdci realismu, tak zvláště Ignát Herrmann.
Věrná a přesná reprodukce postav, dialogů, hlavně pak
prostředí šla jim nad vlastní tvoření, a invenci u nich
zatlačoval výhradní zájem látkový. Proto se nepovznesli k pravé
stavbě románové a ulpěli namnoze na figurkaření. Všichni
jsou humoristy, někdy trpčími, někdy shovívavějšími;
humor jejich temení spíše z lásky a soucitu k lidem, než
z obsáhlého myšlenkového pojetí života; a v tom bylo by
možno shledávati jejich typicky slovanský rys, jehož si
ani plně neuvědomovali.

Ve všech možnostech ovládl český maloměstský genre
syn venkovského městečka, vodňanský lékárník Františeh:

Herites (* 1851 ve Vodňanech, t 1929 v Praze), jeden z
nejvěrnějších lumírovců a mnoholetý (do r. 1896) člen
literárního trojlístku vodňanského, konečně novinář a
redaktor v Praze; cesty ·po alpských zemích, !talii a Americe

415