v stavbě dějové dávají přednost fabuli romantické; postavy mimoděk rozvíjejí nikoliv podle životní zkušenosti, nýbrž podle starší slovesné tradice. Pracují jen v malých rozměrech a nemají ani koncepční síly ani dostatečného zájmu pro větší jednotící celky, takže se i jejich romány rozsypávají na hromadu figur, spoustu samostatných episod, shluk genrových obrázků. Původci těchto genrových obrázků společenských zmocňovali se humorem, satirou neb nejčastěji 'lidumilným soucitem' jednotlivých zjevů života. Zvláštní oblibě se těšily látky maloměstské; nesložité a jednostranné postavy malých měst daly se snadno prohlédnouti na dno a byly vděč"nÝm předmětem hned káravé satiry, hned dobrodušného humoru, do něhož pronikly i soustrastné slzy nad osudem vyděděnců kastovnictví venkovského. Někteří z genrových povídkářů českých náleželi ke kruhu lumírovskému, ztělesňujíce mimoděk jeho zásadní zápas mezi čistým umělectvím světoobčanským a mezi národně výchovnými tendencemi: satiricky stíhali malost šosáckého domova, stavěli proti ní obrazy světácké elegance, umělecké šumnosti, nové technické civilisace, ale opět se skláněli s láskou k drobné a teplé skutečnosti rodného závětří, někdy se snažíce je povznésti kárně neb laskavě, jindy hledajíce v něm prostou a tklivou lidskost - takto se rozdělili o úkol oba přední prozaikové »Lumíra«, Jan Lier a František Herites, onen bližší Jar. Vrchlickému, tento Svat. Čechovi. Jiní ze společenských genristů byli zřejmými předchůdci realismu, tak zvláště Ignát Herrmann. Věrná a přesná reprodukce postav, dialogů, hlavně pak prostředí šla jim nad vlastní tvoření, a invenci u nich zatlačoval výhradní zájem látkový. Proto se nepovznesli k pravé stavbě románové a ulpěli namnoze na figurkaření. Všichni jsou humoristy, někdy trpčími, někdy shovívavějšími; humor jejich temení spíše z lásky a soucitu k lidem, než z obsáhlého myšlenkového pojetí života; a v tom bylo by možno shledávati jejich typicky slovanský rys, jehož si ani plně neuvědomovali. Ve všech možnostech ovládl český maloměstský genre syn venkovského městečka, vodňanský lékárník Františeh: Herites (* 1851 ve Vodňanech, t 1929 v Praze), jeden z nejvěrnějších lumírovců a mnoholetý (do r. 1896) člen literárního trojlístku vodňanského, konečně novinář a redaktor v Praze; cesty ·po alpských zemích, !talii a Americe 415