ny, jmenovitě neutěšitelné hoře mateřského srdce zlou
Moranou strašně popleněného, neuspokojenou touhu po plném
vyžití osudu a zachmuřený vzdor proti Bohu i sudbě;
psycholog nalezne tento tragický názor i v obou vrcholných
románech, v »Dětech čistého živého« a »Drašaru«.
Svazeček Kreseb a dojmů z cest (1911, spojeny se sv. »Z
nejvýchodnějších Čech« definitivně v knihu S poutnickou holí
a brašnou [1930]) zachycuje feuilletonisticky malebné
postřehy, rozmarné episody, historické i umělecké
reminiscence z putování po Švýcařích a Německu. T. Nováková,
která v 1. 1908-1912 pobývala trvale v Proseči u Skutče,
zemřela v Praze dne 13. listopadu 1912.

Sloučením krajního apriorního idealismu s konkretním
lidopisným realismem, dále romantickým kultem lidu,
dějinné minulosti, českobratrské reformace národní
připomíná J os. Holečka, ale v pohledu na lid jest značný rozdíl
mezi dcerou města, která si venkov s jeho rázovitými typy
teprve odkryla, a synem starého selského kmene. Ze
integrace osobnosti a předmětné látky nebyla. u ní úplná,
ukazují její lyrické prózy. Tu se vzepřela proudu předmětného
realismu a přiblížila se také zesílením prvku obrazového
a melodického novoromantickému idealismu a tím
překlenula v smělém oblouku vzdálenost prózy K. Světlé a
pozdních fází R. Svobodové.

Ostatní novelistické práce z východních Čech mají více
zajímavosti národopisné než literární. Pohoří žďárské,
které v několika pracích líčíval již Fr. Pravda, kreslila od
počátku 90. let v naivně realistických povídkách beze
smyslu pro duchovní život lidu, pracujícího v lese »0
dřevěném chlebě« neb tkalcovsky jako »páni od stavu« (toť
názvy jejích sbírek z r. 1899 a z r. 1919), Vlasta Pittnerová
(1858-1926, provdaná Weymelková).

Genrové obrázky společensI.:é. Již Neruda ukázal, že
genrové obrázky, zpodobující malé výseky současného života
s pozornou láskou ke každodenní skutečnosti a se živým
smyslem pro rysy charakteristické, mohou býti případnou
průpravou realistického povídkářství; obměnil tím
předbřeznový způsob RubŠův. Jeho cestou, jež byla souběžná
s pracovní metodou Dickensovou a Bret Hartovou, šla
uvědoměle neb neuvědoměle řada spisovatelů, kteří přes
smysl pro skutečnost a přes lásku k realistickému detailu
nezasluhují název realistů v pravém slova smyslu. Často

414;