řila svůj myšlenkový obzor hojnou průpravou a činností
feministickou, pro niž vytvořila orgán v časopise Zenský
svět (1897-1907); rozsáhlý výběr feministických svých
úvah, opřených o veliké vzdělání literární, jmenovitě v
literaturách germánských, podala knihou Ze ženského hnutí
(1912) ; zvláštní pozornost v řadě essayů věnovala H.
Ibsenovi a R. Wagnerovi.

R. .1902 vyšel první svazek realistických kreseb a
povídek z lidového života na Litomyšlsku, Úlomky žuly (tu
zvláště vynikající povídka Na faře z r. 1912), ostré
charakteristiky, přísné rázovitosti; potud však vábil spisovatelku
jen svérázný zevnějšek lidový a některé primitivní vztahy
společenské. V dalších pěti rozsáhlých knihách tohoto
řádu, v nichž se dějiště prací rozšířilo z Litomyšlska i na
Poličsko a Skutečsko, ponořuje se veskrze do
myšlenkového života východočeských venkovanů: v Janu Jílkovi
(1904) podává podle dobových dokumentů tragickou
historii českého emigranta a českobratrského blouznivce
z XVIII. věku; v Jiřím Šmatlánu (1906) kreslí dopodrobna
duchovní rozvoj tvrdohlavého evangelického sektáře z
Poličska, jenž umírá jako socIálně demokratický nadšenec;
v románě Na Librově gruntě (1907) předvádí osvíceného
sedláka od moravských hranic, v jehož důvěrných osudech
se obráží politické osvobození z r. 1848; v nejrozsáhlejší a
stavebně . nejsložitější románové skladbě, Děti čistého
živého (1909), sleduje na pozadí veřejných dějů obecně
národních tragický rozvrat panteistické sekty »adamitské«
na Skutečsku v druhé polovici XIX. století; »román kněze
buditele«, Drašar (1914), rámce opět zúženě
monografického, sytě zobrazuje piaristský život řádový, literární ruch
obrozenský a chmurnou existenci vesničanů na Poličsku
jakožto pozadí temných osudů nešťastného
kněze-spisovatele J. V. Michla, podlomeného nespoutanou vášnivostí;
i dětem určené Dvě stařenky (1909) váží látku z lidu
východočeského. V těchto důsledně realistických a bohatě
věcných románových komposicích, psaných se zvláštním
smyslem pro stavebnou osnovu románovou i s darem
pevné charakteristiky, jsou živly subjektivně citové nejprve
zcela potlačeny, později skryty za dějem i charaktery
postav. Na rozdíl od toho a na důkaz romantického založení
básnířčina promítají pohádkové a legendární sbírky próz,
Rosné perly (1902), S kamenité stezky (1908) a Výkřiky
avsdech.y (1911), nepokrytě nejosobnější vztahy
autorči
27 - Ame Novák: Stručné dějiny literatury české.

413