ho. Kolem spisovatele-buditele z kruhu Puchmajerova,
který v životě slul František L. Hek, seskupil Jirásek celé
zástupy pražských i venkovských buditelů ze všech vrstev
národa; z Prahy, kde zpodobil Jirásek zvlášť barvitě
skupinu Thámovu a Puchmajerovu, se stáčí děj, vysledovaný
a~ do r. 1816, do Věkova domova Dobrušky a kromě
titulního hrdiny se soustřeďuje i kolem východočeských
křisitelů Zieglera a Patrčky. Vnitřně velmi blízká
»Věkovi« je »nová kronika«, nazvaná U nás. Ta:ké v této čistě
kronikářsky nesené historii rodného kraje autorova se sleduje
obrodný proces národní v I. 1823-1848, sahající kořeny
do doby osvícenské. Nositelem procesu je však venkovský
lid, vedený sympatickým farářem Havlovickým, jímž jest
míněn Josef Regner, buditel národní i hospodářský.
Kronikářský ráz a vpracování několika rodinných osudů do
děje svedly autora k pohodlné a volné konceyci, která
látku rozčlenila nestejnoměrně do 4 dílů (I. Uhor 1896,
II. Novina 1898, III. Osetek 1901, IV. Zeměžluč 1903).
Předbřeznovou, biedermeierovskou Litomyšl zachycují
dobově velmi věrné, ale umělecky ne právě hluboké novely
pojaté do Maloměstských historií (1890), mezi nimiž slunná
selanka studentská Filosofská historie (1878) došla
neobyčejné popularity.

Skrovné počtem jsou práce čerpané ze současného
života. Mezi nimi povídky Na Ostrově (1888) a Druhý květ
(1891) řeší konflikt starého a mladého pokolení ne právě
se zdarem.

, Vedle uvedených rozlehlejších děl napsal Jirásek celou
řadu menších povídek a novel s náměty z nejrůznějších
dob českého dějinného vývoje, které vyplnily několik
svazků sebraných spisů i několik svazků samostatných.
Pro mládež vydal knihy: Z Čech až na konec světa (1890)
jest šťastnou parafrasí staročeského deníku pana Šaška
z Mezihoří z cesty po západní Evropě; Staré pověsti české
(1894) shrnují hlavní české pověsti národní a některé
místní, vypravované mravně s výchovnou tendencí.

Velmi obšírnou kroniku svého života podal Jirásek ve
2 dílech Z mých pamětí (1910 a 1912, kn. 1911 a 1913),
v prvním díle hronovské mládí a léta gymnasijní, v
druhém studia na universitě a pobyt v Litomyšli.

Od r. 1890 byl AI. Jirásek činný též dramaticky.
Úsečným a hutným jazykem podává řadu sytě malovaných a
do detailů propracovaných obrazů, které v davových
scé
394