ho. Kolem spisovatele-buditele z kruhu Puchmajerova, který v životě slul František L. Hek, seskupil Jirásek celé zástupy pražských i venkovských buditelů ze všech vrstev národa; z Prahy, kde zpodobil Jirásek zvlášť barvitě skupinu Thámovu a Puchmajerovu, se stáčí děj, vysledovaný a~ do r. 1816, do Věkova domova Dobrušky a kromě titulního hrdiny se soustřeďuje i kolem východočeských křisitelů Zieglera a Patrčky. Vnitřně velmi blízká »Věkovi« je »nová kronika«, nazvaná U nás. Ta:ké v této čistě kronikářsky nesené historii rodného kraje autorova se sleduje obrodný proces národní v I. 1823-1848, sahající kořeny do doby osvícenské. Nositelem procesu je však venkovský lid, vedený sympatickým farářem Havlovickým, jímž jest míněn Josef Regner, buditel národní i hospodářský. Kronikářský ráz a vpracování několika rodinných osudů do děje svedly autora k pohodlné a volné konceyci, která látku rozčlenila nestejnoměrně do 4 dílů (I. Uhor 1896, II. Novina 1898, III. Osetek 1901, IV. Zeměžluč 1903). Předbřeznovou, biedermeierovskou Litomyšl zachycují dobově velmi věrné, ale umělecky ne právě hluboké novely pojaté do Maloměstských historií (1890), mezi nimiž slunná selanka studentská Filosofská historie (1878) došla neobyčejné popularity. Skrovné počtem jsou práce čerpané ze současného života. Mezi nimi povídky Na Ostrově (1888) a Druhý květ (1891) řeší konflikt starého a mladého pokolení ne právě se zdarem. , Vedle uvedených rozlehlejších děl napsal Jirásek celou řadu menších povídek a novel s náměty z nejrůznějších dob českého dějinného vývoje, které vyplnily několik svazků sebraných spisů i několik svazků samostatných. Pro mládež vydal knihy: Z Čech až na konec světa (1890) jest šťastnou parafrasí staročeského deníku pana Šaška z Mezihoří z cesty po západní Evropě; Staré pověsti české (1894) shrnují hlavní české pověsti národní a některé místní, vypravované mravně s výchovnou tendencí. Velmi obšírnou kroniku svého života podal Jirásek ve 2 dílech Z mých pamětí (1910 a 1912, kn. 1911 a 1913), v prvním díle hronovské mládí a léta gymnasijní, v druhém studia na universitě a pobyt v Litomyšli. Od r. 1890 byl AI. Jirásek činný též dramaticky. Úsečným a hutným jazykem podává řadu sytě malovaných a do detailů propracovaných obrazů, které v davových scé 394