moderní baladu, ale nebyl ani epikem ani umělcem
vystihujícím hrůzu a tíhu života; pohrával si i s poesií sociální;
psal erotiku bez vášně, kterou zaměnil za tichou lyriku
manželskou a rodinnou. Z četných knih Klášterského
uvádíme: Ptačí svět (1888), Písně z práce (1891), Poli a lesy
(1891), Pražské motivy (1893), Sonety tiché pohody
(1899), Z českých žalmů (1911), České balady, romance a
jiné básně (1912), I'fOnické siciliány (1913), V záři
svobody (1923), Chodský písně (1926, lidové ohlasy v nářečí),
Chvíle zasnění a vzpomínek (1934), kromě toho několik
veršovaných svazečků pro mládež. V posledním desítiletí
se zabýval Klášterský hojně překládáním básníků
anglických; tu lze chváliti spíše jemný vkus při vybírání než
sourodost básnického slohu originálu a přebásnění. Sem
náleží: Byronův »Vězeň Chillonský« (1900), »Mazepa«
(1902) a »Parisina« (1904); výbory z básní
Longfellowových (1902) a Aldrichových (1903), Wildeových (1910) a
Bryantových (1910), velká antologie Moderní poesie
americká (1907 a 1909 ve 2 sv.) a tři řady slavných znělek
Lee Hamiltonových »Sonetů immaginárních« a »Sonetů
bezkřídlých hodin« (1908) a El. Barret-Browningové »Sonetů
portugalských« (1908, n. vyd. 1914), k nimž se pojí překlad
nesnadných »Sonetů« Shakespearových (1926); dále
Shelleyův »Epipsychodioll« (1931) ;po Sládkovi převzal a vl.
1913-19154 svazky dokonal úkol ztlumočit Shakespeara
po česku a připojil ještě překlady Shakespearovy epiky
(1925). Po J. Vrchlickém řídil »Sborník světové poesie«.
Některé jeho cenné překlady anglických pohádek a pověstí
i výborů určeny, jsou mládeži. (Rozsáhlý memoirový spis
Vzpomínky a portrety [1934] jest důležitým pramenem
nejen pro životopis Klášterského, ale i pro celý literární
život český od let 80.)

V literárních svých začátcích stál A. Klášterskému blízko
Emanuel čenkov (1868-1940, pseudonym Emanuela
Stehlíka), horlivý pracovník pro shodu českofrancouzskou a
překladatel románových děl Hugových, Bourgetových,
Richepinových a Prévostových. Kromě druhů všeobecně běžných
v této skUipině básnické pěstoval i vlasteneckou poesii
zbarvenou rétoricky a drobnou prózu.

Od chmurné neb tklivě zádumčivé nálady básnické tvorby
literární družiny právě uvedené odráží se jasný a jary tón,
který zaznívá z nejcharakterističtějších stran Karla Maška.
Karel Mašek (1867-1922) obrátil na sebe pozornost cyklem

379