z J. M. Herédi Jana Spáčila Žeranovského (1857-1905)
Bohdan Kaminský, A. E. Mužík a Jan Roky ta. Bohdan
Kaminský (vl. jm. Karel Bušek, * 1859 v Huse u Sychrova,
t 1929 v Poděbradech) kolísal stále mezi poesií a
žurnalistikou. Pěstoval feuilleton vynuceného humoru a novelu
dokumentárně zajímavou, kde s bolestným humorem a
sebemučivou ironií zpodobuje pražskou a literární bohému,
kterou pro své pokolení takřka zosobňoval; jsou to na př.
Kresby (1888), Různé panstvo (1891), Mecenáš (1893),
Nocturno (1895), Kresby a řezby (1909) a j. Jeho verše
jsou v nejlepších číslech prudce citové a horoucně zoufalé,
se sklonem k mocné a barvité rétorice, zvl. v rodinné a
milostné elegii. Často prostupují lyriku B. Kaminského
genrové obrázky nicotných figurek, směšných, ubohých i
tragických, takže místy dospívá B. Kaminský značného
stupně předmětnosti až realistické. Básnické knihy B.
Kaminského jsou na př.: Ztracené volání (1884), Rokoko (1889),
Z Příkopů (1892), V samotách (1893), Verše humoristické
(1893), Zlomky románů (1898), Cestou na Parnass (1902),
Na viole d!amour (1905). Formální svou zručnost prokázal
i řadou překladů divadelních veršem i prózou, mezi nimiž
vyniká zvláště soustavné, ale nedokončené přebásnění
Molierových hlavních dramat od r. 1925.

Ani August Eugen Mužík ('~ 1859 v Novpm Hradci
Králové, t 1925 v Praze), redaktor »Besed lidu« a »Světozora«,
překladatel Moora. Poea a O. Ludwiga, neušel svodům
novinářství. Z chmurné reflexe verbalistních prvních knih, které
napodobí kosmickou, náboženskou i sociální dumu Jar.
Vrchlického (Jarní bouře) 1883 a Hlasy člověka) 1883) a
přidržují se také jeho útvarů básnických, se zvl. virtuositou
znělky (Černé perly) 1893), zachraňoval se Mužík do
soucitu dílem křesťanského (Písně života) 1894), dílem sociálně
prohloubeného. Později spiritualistický básník mystických
sklonů hledal východisko v stručnějším a prostším slohu
Sládkově, používaje ho pro chválu práce rolníkovy
uprostřed přírody a pro výraz bl'atrského soucitu se všemi
trpícími (Krůpěje rosy) 1902). Tendenčně zveršoval časové
podněty sociálně a vlastenecky horlitelské, Epištola
českému dělnictvu (1897) a Duchu, Husovu (1903); řady
novel, psaných v duchu genrového realismu a prodšených
soucitem sociálním, Trosky života (1894), Tichá dramata
(1914) a j. doplňují činnost Mužíkovu.

Modernějším tónům dával občas zazníti v reflexivních

376