katolické církve. Návrat duše k Bohu jest hlavní téma
Zeyerovy tvorby; pravidelně však tomuto mystickému
motivu před~sílá básník jako předehru vášnivé přilnutí duše
k světu smyslů v lásce pozemské, která neukojí, nýbrž jen
probudí touhu po ideálu a po zakotvení v křesťanské oběti
a lásce. Tento novoidealismus Zeyerův přivábil k němu
v poslední době jeho života mladou generaci, která opustila
naturalismus a toužila po umění symbolickém a názoru
spiritualistickém; ale tato souzvučnost, jež nabyla vrcholu
r. 1896, brzy vzala za své a Zeyer umíral jako literární
samotář. Pravá popularita Zeyerova se čtenářstvu datuje
teprve od jeho smrti.

Jaroslav Vrchlický (1853-1912), vlastním jménem Emil
Frída, narodil se jako nejstarší syn obchodníka Jakuba
Jana. Frídy a Marie, rozené Kolářové dne 17. února 1853
v Lounech. Po roce se přestěhovali rodiče do Slaného, ve
čtyřech letech odvezen Emil k strýci faráři do Ovčár u
Kolína, kdež pobyl do deseti let. Gymnasium studoval v
Slaném, v Praze a Klatovech; tam r. 1872 maturoval.
Vstoupil zprvu do semináře, ale již v druhém semestru přešel na
fakultu filosofickou, aby studoval historii. Po třech letech
přijal vychovatelské a tajemnické místo v rodině hr.
Montecuccoliho-Laderchi, s níž pobyl 1875-1876 v !talii;
poznání moře a hor, důvěrný styk s antikou a renesancí
výtvarnou i básnickou, vztah k· staré klasické půdě měly na
básníkův vývoj hluboký vliv. R. 1877 se stal tajemníkem
české techniky a po pěti letech české zkušební komise pro
středoškolské učitelství; r. 1893 byl jmenován profesorem
srovnávacích dějin ljterárních na české universitě. Z
intimního jeho života dlužno uvésti hluboké a obrodné
přátelství se spisovatelkou Sofií Podlipskou a sňatek s její
dcerou Ludmilou r. 1879; manželské štěstí rozrušeno. bylo
r. 1892 zpronevěrou choti a postupným odcizením manželů
.Trvalý pobyt v Praze zpestřily některé cesty do Paříže,
Německa, Nizozemí a Belgie, do Dánska, několikrát do
Polska. R. 1908 přetrhla vážná choroba literární činnost,
dotud neúnavnou; poslední dobu strávil Vrchlický v
bolestném živoření v Domažlicích, kdež 9. září 1912 skonal;
pohřben jest na Vyšehradě.

Básnický vývoj Jar. Vrchlického, jak se jeví jeho
knižními publikacemi, možno rozděliti na čtyři velká období.
1. 1871-1879: průpravný zápas domácí tradice české
s vlivy románskými, od knihy »Z hlubin« až po »Duch a svět«.

363