v Paříži; studoval na universitě vědy filologické a estetiku
a naučil se všem předním jazykům evropským. R. 1873
vstoupil do literatury humoreskou Krásné zoubky)
otištěnou v Štolbově »Palečku«, ale teprve novela Duhový pták)
uveřejněná v »Lumíru« r. 1873 upozornila naň literární
veřejnost. V té době byl předčitatelem a vychovatelem na
Rusi, navrátiv se však záhy do Prahy, věnoval se literatuře
a vědeckým i uměleckým studiím, přerušuje pražský pobyt
občas cestami: byl ve Švédsku, opět na Rusi, v Bonnu.
Koncem r. 1883 odjel do Italie, později cestoval do :Řecka
a do Cařihradu. R. 1887 se odstěhoval do Vodňan, kde
našel literární přátele Oto Mokrého a Fr. Heritesa. (O době té
podává nám hojně zpráv Fr. Herites v knize »Vodňanské
vzpomínky«, 1904). Tamní pobyt přerušil cestami: do
Francie a do Španěl, do Ruska, do Štýrska, Krajiny a
Chorvátska, do Bavor, posléze r. 1899 naposled do Ruska a
na Krym. Na podzim r. 1900 se přestěhoval do Prahy; brzy
nato se vážně rozstonal a 29. ledna 1901 v Praze zemřel;
pohřben jest ve Slavíně vyšehradském.

Tvorba Julia Zeyera, objímající téměř 30 let, objímá
poesii lyrickou i epickou, veršovaná i prozaická dramata
a počtem nejhojnější romány a novely. Ve všech těchto
útvarech jest básníkem, i jeho próza má vždy rytmický
tok, bohatství obrazů, metafor a barvitou řeč. Epické
básně, romantické novely a romány jsou namnoze »obnovené
obrazy«, osobitá to zpracování starých literárních látek,
které prosycují vášnivý živel lyrický, široké krajinářské
popisy a kulturně umělecká líčení; to občas zabránilo
Zeyerovi, aby ve výpravných dílech zachoval pevnost
epické stavby a v dramatech tuhou dějovou jednotu. Podle
časově vývojového rytmu lze rozvrhnouti Zeyerova díla do
čtyř období. V prvním (1873-1879), průpravném a
hledajícím, užívá Zeyer většinou povídkové formy, jež někde
dospívá šíře románové; zahloubává se do dušezkumných
záhad, zasazených do romaneskního rámce někdy i s
příklofiou k současné výpravné tradici domácí. V druhém
období (1879-1887) uzrává Zeyer umělec ve všech útvarech,
v románě jako v eposu, v lyrice jako v dramatě dosahuje
veršem i prózou mistrovství, zvláště v osobitých ohlasech
starodávné epiky domněle lidové, v křesťanských
legendách a v »obnovených obrazech« v duchu dávných látek a
motivů. Vrcholem tvorby Zeyerovy jest období třetí (1887
-1895), kryjící se celkem s pobytem vodňanským: s
epi
357