Francii, nazýván diletantismem. Kosmopolitismus jejich
neměl do sebe nic beznárodního, jak jej vinili jeho
odpůrci. Vrchlický i Zeyer i jejich epigoni se vrátili oklikou
přes cizinu k rodné půdě, nejen tím, že zpracovali také
náměty a látky české, nýbrž hlavně tím, že se zamyslili nad
problémem svého národa, že procítili jeho smutek, jeho
pochybnosti, jeho životní potřeby.

Ač Zeyer i Vrchlický vykazují řadu podobností, přece
jsou to v podstatě básníci odlišní. Jul. Zeyer byl povaha
převahou citová, podléhající silně zevním dojmům a nála-.
dám. Jar. Vrchlický vynikal nad Zeyera mohutnější
schopností rozumovou, silou až schematické abstrakce, možností
vyhledávati za světem hmotným skryté ideje. Vše to ho
předurčovalo, aby se vedle sensuálního pěvce hmoty, pudů
a plodivé přírody stal básníkem filosofické reflexe. Stálé
kolísání myšlenkové uvedlo do jeho myšlenkového světa
chaotický zmatek a nesoustavný nelad, kterému
propadávají eklektikové. Jehp eklekticismus kulturní dovedl
sjednotiti nejrůznější doby a světy od starověku až po dobu
moderní; vnitřně se mu však nepodařilo najíti společnou
jednotu ani vystihnouti jednotlivé oblasti v celé jejich ži·
votní a ideové plnosti.

Této kolísavé rozpolcenosti zůstal Julius Zeyer ušetřen,
upadl však občas v jednostrannou ztrnulost. Proti
renesančnímu eklektikovi Vrchlickému byl spíše goticky
naladěným novoromantikem, jenž prchal ze své doby, aby
hledal životní ideál, zpola umělecký, zpola náboženský
v minulosti, ve středověku, v mystice. Ježto pak k týmž
výsledkům dospěly i umdlené duše moderních dekadentů,
upoutal jeho dlouho nedoceňovaný zjev pozornost
nejmodernějších literátů v době, kdy nebylo mnoho zájmu, ba
ani již úcty pro Vrchlického.

Julius Zeyer (1841-1901) narodil se v Praze 26. dubna
1941 jako syn velkoobchodníka Jana Zeyera, jehož rodina
byla původu aristokratického a pocházela z Francie, a
Eleonory, dcery staré pražské rodiny židovské. Dojmy z
vypravování staré chůvy, nálady staropražské, hojná četba
romantická vzněcovaly fantasii hochovu, jenž se od 8. roku
pokoušel literárně. Po skončených studiích reálních se dal
zapsati na techniku, ale r. 1861 vstoupil do závodu otcova.
Za rozšířením praktických vědomostí dlel v letech 1861
a násl. ve Vídni a na cestách v Německu, ve Švýcařích a

356