o Frithiofovi« od E. Tegnéra (1891), z polštiny
Mickiewiczovu básnickou povídku Konrad Wallenrod (1897).

Sládek, sám zcela samostatný nerudovec, nevytvořil bá·
snické školy. Čistotou lyrického tónu, silou vroucího citu,
jednoduchostí a přece účinností básnických prostředků stál
lyrice J. V. Sládka velmi blízko předčasně zesnulý
choltický rodák Bohdan Jelínek (1851-1874). Jeho posmrtně
vydané (Jar. Vrchlickým) Spisy veršem i prózou (1880)
obsahuji vedle křehké lyriky »lásky a vzpomínky« také
drobnější čísla epická a několik črt povídkových.

Uprostřed mezi lyrikou Sládkovou a Heydukovou stojí
básnická tvorba Sládkova literárního odpůrce v bojích
lumírovských kolem r. 1880, Rudolfa Pokorného (* 1853
v Heřm. Městci, -r ,1887 v Libochovicích jako tamní okresní
tajemník). Rudolf Pokorný upozornil na sebe záhy jako
lehký improvisátor v duchu lidové poesie, jako velebitel
domácích krajinných i přírodních krás, jako vlastenecký
a slovanský horlitel. S Heydukem byl průkopníkem
vzájemnosti československé v době nejkrutějšího útlaku
maďarského; v rozhorleném boji se postavil proti národní
netečnosti a proti domněle beznárodnímu kosmopolitismu
skupiny Vrchlického. Básnické sbírky jeho jsou: Z jarních
luhův (1874), Pod českým nebem (1879), Z hor (1881),
Vlasti a svobodě (1883), Opět na horách (1887, posmrtně)
a j.; k nim se druží básnická povídka Mrtvá země (1885).
Slovanské vzájemnosti ll. Pokorný sloužil jednak
básnickými překlady z Bohdana Zaleského a Antologií ruské lyriky
(r .. 1887), jednak vydáváním Knihovny československé.

Český kosmopolitismus básnický. Julius Zeyer a Jaroslav
Vrchlický i jeho epigoni. Překlady básnické.

V popředí básnického kosmopolitismu českého od 70. let
stojí dva mohutní umělci slovesní: Julius Zeyer a Jaroslav
Vrchlický. Pro oba jest kosmopolitismus hlavní metodou
životní: čerpají stále podněty i látky z cizích literatur, z
cizího umění, z cizí filosofie. Aby mohli cizí živly kulturní
přijímati, v sobě zpracovávati, k tomu bylo třeba vedle
obsáhlého a mnohostranného vzdělání zvláštní citlivé
vnímavosti, spojené s darem rychlé a spolehlivé asimilace
duševní, schopnosti vmýšleti se do cizích dob, do vzdálených
kultur, do ducha různých básníků i myslitelů; sklon ten,
za jejich doby v celé Evropě patrný, byl ve své kolébce,

355