snictví českého (1877), Dvě básnířky našeho lidu (1888),
České básnictví posledních dvou desetiletí (1895 a 1896) a
Z nových směrů a proudů (1897) jsou z nich nejzávažnější.
Všude se omezovala na české písemnictví, nepřihlížejíc
valně k směrům světové kultury a hledajíc v písemnictví
osobitost národní.

Básnické knihy EI. Krásnohorské postupují od
subjektivní lyriky k všeobecné tendenční deklamaci; lyrické
sbírky její jsou: nejosobnější, intimní a reflexivní Z máje žití
(1871 a zcela přepracováno 1874), krajinářský cyklus
vlastenecky vyhrocený Ze Sumavy (1873), bouřlivá výzva
k válečným sympatiím pro bojující Slovany,zvI. Bulhary,
K slovanskému jihu (1880). Vyzrálý názor na život a
národ projevují reflexivní Vlny v proudu (1885) a Letorosty
(1887) i vlastenecky polemické rapsodie rázu namnoze
polemického Na živé struně (1895). Nejoriginálnějším
dílkem břitkého vtipu a ostré satiry jsou však alegorisující
Bajky velkých (1889). Veršovaná epika její slouží hlavně
kárné tendenci buď mravně společenské neb národně
obranné, již vkládá do rámce veršovaných povídek,
Heydukovým blízkých: jsou to Vlaštovičky (1883) a Sumavský
Robinson (1887). Bez významu jsou pokusy dramatické
i její povídky; hojné jsou i její spisy pro dívky a pro
mládež. Zvláštní popularity došla některá její zdařilá libreta
k operám Smetanovým (Hubička, Tajemství, Čertova
stěna), Bendlovým (Lejla, Karel Skréta) a Fibichovu
Blaníku. Básnické její překlady, technicky blízké
tlumočnickému dílu Vrchlického a 'formálně obratné, trpí přílišnými
volnostmi textovými, jednotvárností slohovou a nadměrnou
rétorikou. Jsou to: zvláště vynikající Mickiewiczův »Pan
Tadeáš« (1882,1892,1917 a 1925), Byronova.»Childe
Haroldova pout« (1890 a 1919), AI. Puškina »Výbor menších
básní« (1894), »~ěkteré básně rozpravné« (1895) a »Boris
Godunov« (1905), Hamerlingův »Král Sionský« (1902).
Cenné jsou její vzpomínky Z mého mládí a Co přinesla léta
(1921-1928 ve 3 sv.), vyčerpávající soustavněji jenom
dobu mladosti.

Vliv EI. Krásnohorské na veršující spisovatelky byl
značný; po jejím způsobu pokoušelo se v lyrice a v básnění
pro mládež, v próze, v překladech i v popularisující kritice
několik žen pro literární historii,. významu nevelkého.

350