školních knih. R. 1847 se vrátil z Vídně do Prahy a zde
jako předseda »Král. čes. spol. nauk« a člen jiných
společností, činný i politicky, zemřel.

K literárně dějepisným studiím přiveden byl Josef
Jireček přípravami k českým číta.nkám a antologiím, z nichž
trojdílný Výbor z literatury české podává spolehlivý
přehled dotavadních výzkumů literárně dějepisný~h a pěkné
ukázky textové. Studie, otiskované hlavně v CCM. a v
publikacích »KráL čes. spoL nauk«, Jireček vyvrcholil hlavně
abecedně seřazenóu Rukovětí k dějinám literatury české
do konce XVIII. věku (1875 a 1876, ve 2 dílech), v níž
shrnul objemný knih opisný a životopisný materiál
namnoze nový; pro XV.-XVIII. stol., jež Jireček nejlépe znal,
jest to příručka vynikající. Literárně historické práce
Jirečkovy předcházely četné edice staročeských a
středočeských textů; hlavní vydání Jirečkova jsou: Blahoslavovy
»Gramatiky« (1857), Slavatových »Pamětí« (1866-1868),
Koldínových »Práv městských« (1876), Dalimilovy
»Kroniky« (1877 a 1878) ,»Staročeských divadelních her«
(1878) aj.

Podobnou cestou zevrubného šetření bibliografického a
životopisného bez zvláštní bystrosti kritické snášel
materiálie k dějinám staročeské a obrozenecké literatury
pečlivý sběratel

Antonín Rybička (1812-1899), vysoký soudní úředník ve
Vídni, jenž s_e J>odle svého rodiště psal také S k u teč s k ý.
Uveřejnil v CCM. velký počet studií z literární historie
české XVI. a XVII. věku a pak objemnou sbírku životopisných
statí starších českých buditelů, Přední křísitelé národa
českého (1883).

K Jirečkovým literárním studiím ze středověku a časného
novověku českého přiléhají literárně dějepisné stati
,pražského ředitele gymnasijního Karla Tieftrunka (1829-1897).
Hlavní jeho zájem tíhl k období Ferdinanda I., jak ukazuje
jeho vydání »Historie české« Pavla Skály ze Zhoře (1865
-1870) i některé jeho studie v ČČM. Velmi cenný
příspěvek k dějinám našeho obrození podal na základě původních
pramenů v Dějinách Matice české (1881). Největšího roz·
šíření z Tieftrunkových prací došla jeho vlastní školní
příručka Historie literatury české (1874 a častěji).

Různé zmíněné monografie i příspěvky životopisné se
omezovaly zpravidla na suché snášení materiálu, kdežto

319