Jak M. Hattala tak Fr., Bartoš vystoupili za ryzost
jazyka a odsoudili jeho frazeologickou, stylistickou ano i
tvarovou nekázeň, z nichž činili odpovědnými přílišný vliv
němčiny a zvláště pak nedostatek souvislosti s živou
mluvou lidovou. Toto brusičství bylo v 70. letech běžné, rádo
zapomínalo na organický rozvoj jazykový, rádo
upřílišovalo zdůrazňování dialektických rysů. Když někteří
brusiči uváděli věc do zámezí, ujala se práce zvláštní odborná
komise v »Matici české«, jejíž péčí vyšel r. 1877 Br'U8
jazyka českého (další zcela přepracovaná, vydání
18811894), stojící na uvážlivém středocestí.

Z praktické jazykovědy bylo pěstováno hojně
slovnikářství. Čistě praktičtí terminologové a slovnikáři chtěli
posloužiti dobové potřebě, a proto buď sestavovali prostě
materiál k překládání z němčiny do češtiny, nebo tlumočili
odborné názvy technické, řemeslnické, právnické, lékařské
atd. do češtiny, čerpajíce někdy ze staré zásoby slovní,
jindy však uvádějíce smělé novotvary. Sem' hledí' práce
přítele B. Němcové a neúnavného buditelského dělníka
slovesného Josefa Franty Sumavského (1798-1857), náležící
většinou období předešlému (nejcenněiší z nich »Úplný
německočeský slovník«, 1843-1847), Františlm Špatného
(1814-1883), Josefa Ranka (1833--1912) a j. Druhá
skupina slovnikářů, skládající se z filologů odborně
vzdělaných, pra.covala podle vzoru slovníku Jungmannova,
rozhojňujíc jeho materiál zásobou z živého jazyka, z nářečí,
z nově odkrytých a vydaných památek neb prohlubu.iíc
jeho výklady po stránce frazeologické nebo etymologické,
Skupinu tu zastupuje hlavně profe" akademického
gymnasia František St. Kott (1825-1915). Doplnil nesoustavně
a nespolehlivě J.ungmannovo veledílo s tendencí brusičskou
v díle Česko-německý slovník) zvláště gramatickó-fraseolo·
gický (1878-1893, VII dílů a 3 sv. doplňků 1896-1906).

Kromě jazykozpytu českého bylo ostatní mluvnictví až
do obnovení české university zanedbáváno. Zvláště
rázovitým a samorostlým zjevem byl praktický polyglot a
mluvnický popularisátor Františeh: Vymazal (1841-1917),
Pořídil výběr poesie ruské, polské a lužickosrbské,
Slovanská poezije (1874 a 1878, 2 sv.) i jiné podobné
antologie. Na spolehlivém základěnaukovém napsal řadu
cenných učebnic slovanských řečí, na př. GramaJícké
základy ,jazyka ruského (1879), Počátky slovanštiny (1884)
a posléze vydal vtipné a účelné návody k naučení téměř

21 - Arne Novák: Stručné dějiny literatury české.

317