tento vliv anglosaské vzdělanosti jef\tě stupňoval, jak
ukazuje orientace K. Capka. Nový vzruch přinášel i konflikt
mezi vlivem západoevropským a literaturami slovansk~'mi,
z nichž pouze literatura ruská zasáhla do českého
literár!lího rozvoje vlivněji, a to až za vlády sociálního ::-ealisll"':
r,usobení to bylo ještě stupňováno za posledního pětiletí.
~dy spíše tématicky a tendenčně než formálně a umělecky
počali k nám pronikati básníci a vypravěči Ruska
sovět"kého. Z jiných literatur slovanských bylo sice pilnf'
překládáno, ale hlubší ohlas chybí, až na ozvuky lidové a
pololidové epiky jihoslovanské a na přijetí lidopisného realismu
polského. I po vystoupení J. Vrchlického, J. S. Machara,
J. Karáska a O. Theera zůstala českému duchu cizí
smv~·;lová a estetická antika se svým kultem klasické formy a :.;
ideálem harmonické humanity. Ani snahy o znáboženštění
('eské vzdělanosti a slovesnosti neměly trvalého úspěchu;
i velký mystický zjev Březinuv zůstal osamocen. Teprve
po Březinově smrti projevuje se silněji nábož('nské
sm~'šlení a cítění v katolickém duchu za vedení básníka J.
Zahradníčka.

Nejživotnější inspiraci po myšlence národní poskytuje
básníkum čím dále tím plněji idea sociální spravedlnosti,
která nabyla nové podoby hnutím socialistick~'m, vítaným
i příslušníky tříd nedělnick}·ch. Sociální pathos nahrazuje
u bá"níků víc a více v posledním desetiletí národně
vlastenecké nadšení a starší záliba v evokaci minulosti nebo
lidového života ustupuje skoro výhradnímu zájmu o
přítomnost a odtud plynoucímu studiu společensk~'ch jevu a
poměr11 přítomné doby. To je podmíněno i tím. že již po dvě
pokolení béře za své v~'hradní duchovědná průprava
česk~'ch spisovatelu: od dob Jak. Arbesa. ~f. A. Šimáčka a
F. X. Svobody přibývá mezi spisovateli mužu technického
\'zdělání a přírodovědeckého rozhledu. kteří projevují
hla\'ně v době poválečné sklon k experimentum. pO\'ahy druhdy
utopistické.

Za osmdesát let v~'voje českého písemnict\'í \'ystřídala se
rychl~'m tempem novo\'ěk~'m zhruba čtyři pokolení. podl~
nichž možno duševní a slovesn~' život periodisovati.
Jednoznačn~'ch dělítek ovšem není. V jedné a téže generaci
zápasily totiž často protilehlé tendence myšlen kové a v('dle
vládnoucích ideí žily nebo ži\'ořily i zá~ady pokolení
staršího: vedle vlastního voje. tvurčího a činného.
vynořo\'alo se i méně početné a významné mezi pokolení. někdy

253