formou bajek, deklamovánek, básnických poslání a řikadel
,.;tíhal politickou reakci, zvůli státníků, nenárodnost škol
a hlavně oficiální církevnictví, zpozdilost celibátu,
papež,.;tví a pod.

Z učení Heglova vyšel také Karel Boleslav Štorch
(18121848), který zasáhl do r. 1848 (v. v.). Jako myslitel
zdůrazňoval nutnost osvobodit se od jednostranného vlivu
německého a čerpati z kultury francouzské a anglické.
Hlavním jeho zájmem byl dějepis a zeměpis; byl jednim
z prvních, kdož se obírali filosofií Komenského.

Dusledným herbartovcem byl proti těmto zástupcům
filo~ofie Heglovy u nás František (,'upr (1821-1882), který
vynikl i svými podněty v pedagogice. Jeho památný spisek
Sdu oder Nirhtsein der deutscheu PhiZnsophie in
Biihmen. Ein Beitrag zur Geschichte der utilistischen
Tenden::: der Jetztzeit (1847) je výsledkem sporu o
oprávněnost filosofie v české literatuře, který měl s několika
svými stoupenci proti Havlíčkovi, Štorchovi a Gablerovi.
Zádal, aby v rozhodování pro tu či onu filosofii byly pomíjeny
ohledy národně utilitářské a doporučoval proti rozumu
positivistů soustavnou filosofii vědeckou. Svůj herbartismus
dosvědčil i příručkou psychologickou. O vlivu
Schopenhauerově svědčí hlavní jeho dílo Učení .~taroindické (3 sv.
1876--1878. 4. sv. 1884), řada voln}'ch kapitol svérázné
kritiky náboženství, které se Cuprovi jeví posléze dílem
čistě lidsk}·m.

Literatura obrozeného národa.
(Od r. 1860 po r. 1939).

Ná\Tatem ke konstitučním řádům bylo národum v
Rakousku umožněno pokračovati jak v politickém zápase o
národně politická práva, tak ve všestranném rozvoji
kulturním. Toto dvojí úsilí dovedl česk}" národ ze všech
Slo\"anů v habsburské monarchii spojiti nejúčinněji a
nejúspěšněji. Na rozdíl od obrozenského období nešlo mu již
o pouhé bytí a vědomí národního života, n)'brž o veřejné
právo. jakému se těšili Němci a ~faďaři. a o úplné rozvití
všech sil duchovních a mravních, Ačkoli\' ani po r. 1860
nechybělo dob, kdy se zdála národnost zno\"U ohrožena,
přece se Cechové a vedle nich a s nimi Slováci v koruně

249