1848 zasáhl redakcí politického »Pražského posla«
(18461848) a »Selských novin« (1849). Za svou činnost
politickou a literární mnoho trpěl za nastalé reakce. R. 1851 byl
nucen se vzdát ředitelství na Stavovském divadle, stal se
ředitelem a hercem kočující společnosti, s níž i se svou
rodinou živořil až do své smrti.

Od veršů v duchu i formě Kollárově, jimiž vstoupil do
literatury, odvrátil se pod Klicperovým vlivem velmi záhy
k dramatu a k povídkám. Vlastenecké hry historické, jichž
před r. 1848 napsal čtvero, trpí chabou dramatičností a
nabubřelostí slohu. Skutečné dějinné tragedie začal psáti za
vlivu nových ideí: do děje i do charakteristiky postav
vkládal dobové ideje politické i sociální, historického podkladu
her valně nedbaje. Krvavý soud aneb Kutnohorští ha't'íři
(1848) využívají dělnické vzpoury a vyslovují novodobé
sociální požadavky; veršovaný Jan Hus (1848) stal se
zosobněním vlasteneckých a slovanských, ale i
demokratick)'ch a liberálních zásad r. 1848; Krvavé křtiny čili
Drahomira a její syllové (1848) rozvádí opět myšlenku
demokratickou a slovanskou a Zižka z Trocnova (1849) je typem
novodobého politika.

Vedle her historických zasáhl do současného života
řadou činoher ze života rodinného, měšťanského a
řemeslnického: v nich postavil dobře odpozorované postavy,
charakterisované jadrnou řečí, do děje zpravidla výchovně
tendenčního. Pa"i Marjánka. matka pluku (1845), která je
obratnou lokalisací Kotzebuovy činohry do českého
prostředí, zahajuje řadu těchto her, z nichž nejúspěšnější byly:

Pražský /lamrlldr (1846) a Pražská děvečka a venkovský
tovarlJš a "eb Paličotm dcera (1846). Ze školy německých
dramatikú vyšly i Tylovy dramatické báchorky, ale právě
v nich přiklonil se Tyl nejtěsněji k lidové tradici a
promluvil nejvroucněji k srdci národa: Strakonid:ý dudák
(184í) , Jiříkol'O vidění (1849), Cert na zemi (1850) a
Les"í pa,,"a (1850>. Plastické lidové postavy. zasazené do
pohádkového prostředí, mluvící skutečnou řečí lidu, břitký
dialog a nevtíravá tendence jsou přednostmi těchto her.
které znamenají vítězství zdravé lidovosti nad romantikou.
Z místní frašky pražské. založené na vídeňské hře
Bauerlově, Fidlomčka aneb žádný hněv a žádná n:ačka,
provozované po prvé 21. prosince 1834. pochází píseň slepého
houslisty Mareše »Kde domov mújc. jež se s nápě',oem od Fr.
Skroupa stala záhy hymnou národnf. Ve dvou slokách
shr
234