suita Jiří Krnger (Crugerius, 1608-1671) podal rozsáhlý
historický kalendář s převahou obsahu církevního Sarri
Pulveres (1667-1670); farář u sv. Vojtěcha v Praze l\latěj
Benedikt Bolelucký (1630-1690), rodák moravský,
zpracoval nekritický, ale velmi rozsáhlý latinský život sv. Vojtěcha.
Balbínův a Pešinův přítel Jan Tannt>r (1623-1694), rodem
z Plzně, od r. 1645 člen Tovaryšstva Ježíšova, muž velmi
učený a výmluvný, byl stejně jako Balbín persekvován;
neboť byl nadšen vlastenectvím jazykovým a historickým,
které se u něho pojilo k zanícení místnímu a k
hagiologickým zájmům. Z nich vyšel historický životopis jesuity
Albrechta Chanovského vydaný latinsky i česky a dva
zdařilé příspěvky k svatováclavské hagiografii. V rukopise
zůstala Tannerova Historia urbi8 Plsnac. Místní dějepis
pěstoval též týnský farář Jan Florián Hanullerschmidt (1652
-1735), který jako děkan působil také v Klatovech, jejichž
historii vydal r. 1699. Populárnosti došel makaronským
veršováním o úpadku Čech tónem elegicko-satirickým,
s vtipem působivým, leckdy obhroubl)'m, Alleguria,
Proteus felicitatis et miseriac éechicae (1715),

S národním a vlasteneckým uvědoměním českým
setkáváme se též u pěstitelů studií mluvnických, jejkhž projevy
jsou namnoze obranami jazyka i národa českého. Celné
postavení zaujímá organisátor pobělohorského mluvnictví,
jesuita Matěj Václav Steyer (1630-1692), rodák a kněz
pražský, vynikající kazatel a misionář. Pokusil se
dialogickou formou o praktickou učebnici základů gramatických
Výbornč dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti lIeb
tisknouti, zvanou také Záček (1668), kde projevil
bezpečnou znalost tradice jazykové. Naukově stojí nad oběma
jmenovan}'mi pracemi Lima linguae bohcmkae,to jest BnuJ
jazyka českého (1667) Steyerova přítele, jesuity .Jiřího
Konstance. Aut0r bojuje proti nezadržitelnému úpadku
češtiny, zahajuje. s rozvahou snahy puristické, pokouší se
úspěšně i o tvoření nových slova vytváří před Dobrovským
nejspolehlivější dílo mluvnické po Blahoslavovi a
Nudožerském.

IDavní činnost Steyerova náležela literatuře náboženské,
pro niž založil r. 1669 úspěšnou literární matici
SL'atot'ác1avské dčdictví. Tam vycházely hojné Steyerovy překlady
jesuitského písemnictví, z nichž obratné zčeštění Manniho
V ěČlIého pekelllého žaláře (1676) je pro barokní obraznost
i barokní umění slova zvláště charakteristické. Velkého
ú
99