ním. Snad vznikl podle latinsko-francouzské předlohy,
k nám přinesené. Jiná scéna komického rázu byla ve
zjevení Kristově nevěřícímu Tomáši, jiná ve výjevu Ježíšově
učedníkům v Emausích. Kde bylo třeba přibírati ke hrám
osoby světské - byli to hlavně studenti - z nedostatku
duchovních, porušování rázu církevního při povolené
improvisaci textu postupovalo tím více.

Třetím stupněm těchto her pyly hry pašijové (mistc-rie),
kde k výjevům z umučení přistupují také jiné scény ze
života Kristova. Do těchto misterií záhy byly také
vkládány části lyrické, t. zv. pláče Mariiny.

Bohatší rozvoj dramatickolyrick~rch a pak dramatick~'ch
skladeb u nás lze pozorovati v 2. polovici XIV. stol. Z her
liturgických se vyvinuly umělé hry velkonoční, mezi nimiž
u nás hojně zastoupeny hry tří Marií s nářky nad ztrátou
Spasitele. Byly původně latinské, ale vložek česk~'ch v nich
přib~'valo. Cesky skládány hry o v:::křFwní Pál/ě, později
s groteskními i rozmarnými scénami príhrobními i
pekelnS'mi; celistvá hra O KristOl:Č::: mrtFýf'hl'stlÍllí a jeho
08/avOlí zachována jest v rukopisu klementinském až ze XVI.
stol., ale vznikem sahá o dva věky nazpět.

P/al/kty (nářky) Panny Jfaric byly také někdy částí her
velikonočních: v nich sv. Jan těší matku Páně, umírající
Kristus pak pronáší znám~'ch sedmero slov.

Z období velikonočního rozšířily se dramatické hry též
na jiné svátky, zvláště takové. o kter)'ch se konaly
průvody: tak o Květné neděli, o Nanebevstoupení Páně.
o Božím těle. O vánocích před\'áděly se hry žákO\·ské.
značné rozpustilé. Rozvoj dramatických her náboženskS'ch
s fraškovitými vS'jevy světsk~'mi byl u nás přetržen
reformací: ale dávná tradice prosvítá pak místy \' lido\')'ch
hrách provozovan)"ch na venkově, namnoze v podobě
z XVIII. stoi.

Roz\'oj české p r ó z y n a u k o v é spadá až do doby
Karlovy. Z doby starši máme zachovánu jedinou památku
prozaickou. a to obsahu prámického: jest to pokus zachytiti staré
zvykové právo domácí proti náporu něrneck)'ch prá\' k
nám se hrnoucích i proti nastá\'ající recepci prá\'a
kanonického i římského. Jest to příručka staročeského práva
procesního, t. zv. kniha Rožmberská, podávající návod. jak
si na soudě zemském vésti. Za púvodce jejího se pokládá
p. Pt.>tr z RoŽU1bt.>rka, nejvyšši komorník zemsk}' za krále
Jana (v I. 1312-1346>. I~niha má slovesn)' ráz starožitnS',

20