tektorátu, bylo prozatím upuštěno pro neúplnou znalost
vývojových fakt a nedostatek historického odstupu. Bedlivě
bylo přihlédnu to také k novým výsledkům literárně
historického bádání. Při doplňování údajů Novákových bylo
nejsmutnější prací zaznamenávání úmrtí spisovatelů, básníků,
prozaiků i vědců, neboť v letech 1939-1945 byla žeň smrti
přirozené velmi hojná a žen smrti násilné ještě bohatší.
Na 130 jmen bylo nutno po vyjití Novákov)'ch
Přehledných dějin označiti křížkem, u velmi mnohých z nich
připojiti poznámku utýrán, popraven, zahynul v
koncentračním táboře nebo zahynul po návratu z něho.

Největším problémem při práci byl problém stylistický.

Bylo možno vypouštět látku, aniž se měnil styl autorův;
mohl se měnit autorův sloh vypouštěním hojných vět
vedlejších, přívlastků a pod.; konečně bylo lze podávat
názory Novákovy ve stylisaci vlastní. Zpracovatel kombinoval
nejčastěji poslední dva způsoby, dávaje však přednost
prvnímu z nich a snaže se ponechat co nejvíce z formulací
Novákových. Při tom se znovu a znovu přesvědčoval, že Novákův
sloh je bezprostředním výrazem jeho osobnosti, že jeho
věta není zbytečně rozvíjena a přeplňována, nýbrž že je
výrazem snahy zhuštěně a výstižně podati co největší
bohatství myšlenkové a nejjemnější charakteristiku.
Svévolné porušování slohové a větné stavby Novákovy pokládal
zpracovatel za větší zpronevěru k dílu než zásahy do jeho
výkladů věcných.

V této podobě nastupují tedy Stručné dějiny literatury
české cestu k čtenáři. Nechť slouží všude, kde je touha se
poučit, necht'přispívají k vzdělání lidu, nechť posil ují
sebevědomí národa, který se na prahu sotva tušených obzorů
nového rozvoje a uprostřed velikého díla budovatelského
ve chvíli oddechu ohlédá na odkaz otců, aby s ním
porovnával vykonanou práci vlastní, s nim se měřil, na něm
z0celoval a z jeho živých prvků vytvářel kladné hodnoty
příští.

V zář í 1946.

Ant. Gl1lnd,

ř. profesor Masarykovy
university v Brně.

m