proživši ještě jednou pohádku mládí, zase se vzdává
starobě, resignaci, přípravě k odchodu. Tato komposice
provedena jest s bohatstvím takřka symfonickým.
'Prvl'lích šest jarních motivů zní jako předehra: skepse
jest příliš silná, kůra kolem srdce příliš tuhá, než aby
básník hned se dal svést, hned uvěřil:

»Nevrle hledím oknem ven ¨
nechte mně led můj, nechte sníh P
vždyf nechápu více, nač ten rej,

k čemu ta vřava, spěch a smích! 4:

T oi první nejisté jarní dny, směs jásotu a chladu, větrů
a květů, písní a chmury. Na to setkává básník z celého
pásma psychologických motivů druhou skupinu
jarních písní, obrážejících první stadia jeho omládnutí:
dětské vzpomínky, národní poesie, občerstvený obraz
matky se proplétají; mladá travina na louce, zlat~ pršky
slunce, májový větřík dávají přírodní dekoraci. Na
samém konci motivů jarních, vzdává se však již Neruda
regeneraci, - rozkošně buršikosní písní všech svobod
•ných srdcí» Hej uvidíš, přírodo, uvidíš« počínajíc až
k předposledním dvěma letním motivům obměňuje,
rozvíjí a vždy nově pointuje Neruda dvanáctkráte
v sytých obrazech ze zrající přírody zalité širokým
sluncem svoji druhou pubertu. Zde uprostřed písňové
erotiky plné smyslného kouzla a rozkošnické záliby
najdou se některé vzácné kusy samoúčelné deskripce
krajinářské (»Slunce je jak velký žernove:, »Náš kraj
se ženil dnes" a mezi podzimními motivy »Náš Boubín

92