EROSTÉ MOTIVY zasluhují, aby je každý ze
čtenářů bral do ruky s týmž zbožným a uctivým
ostychem, s kterým takmeř padesátiletý básník ode
•vzdával veřejnosti »první svou knížku zcela subjek
•tivní«. Zde, v těch čtyřech tak promyšleně a úměrně
pro komponovaných cyklech, odhrnul N eruda s jakousi

plachou cudnou váhavostí záclonu se svého osobního
tajemství, které i pro psychology básnických koncepcí
jest zjevem řídkým a vzácným. Na Nerudovi, jediném
v našem umění, naplnila se slova, jimiž Goethe
nezapomenutelně vystihl svůj plodný duševní stav v letech
1814 a 1815 »Geniální povahy prožívají opětovnou
pubertu,kdežto jiní lidé jsou jen jednou mládi!« a» Prosté
motivyc jsou právě lyrickým deníkem tohoto
»dočasného omlazení«. Studený a povrchní pozorovatel najde
snad v »Prostých motivech« mnohem méně, možná jen
umění býti lyrikem ještě v padesáti letech, stačí však
srovnati s »Prostými motivy« jinou lyriku básněnou
v mužném věku, aby vysvitl podstatný rozdíl. Na př.
v druhém díle Čelakovského »Růžestolistéc, skládaném
cele na počátku čtyřicátých let poetových, najde se pět
šest kusů náladové lyriky silného subjektivního
zabarvení a zvláštního intimního kouzla, ale tyto
claudelorrainovské krajinné prospekty se »zrcadlem živých vode
a s »obrůženými horami« obr~eií vyrovnanou,
usmířenou duši bez bouří a krisí; Neruda však prožívá
znovu opravdové mládí se všemi jeho touhami a roz
•běhy, erotickými horečkami a depressemi skepse  
druhé půlce motivů jarních a skoro celému kruhu
motivů letních porozumí pouze ten, kdo uvěří, že kdysi

90