Bassi, ale i Parini a Mazzini před Alpami a Havlíěek
neb Josef František Smetana na sever odAlp. Ale jako
Neruda sám, vyrůstá i jeho Ježíš z bojovníka v
humoristu a mudrce: bambino v »BaUadě tříkrálové« zvedá
se z jeslí a s pokynem božského prstíku uvazuje s
resignovaným humorem o hořkém fragmentu dějinné
filosofie; konečně v »Balladě o svatbě v Kanaan« jest
kazatel z Nazaretu laskavým filosofem, jenž přišel na
zem, aby posvětil radost, lidství, dary života, V kte
•rémsi feumetoně postoupil N eruda ještě o krok dále,
nazvav Ježíše na kříži největším humoristou za slova
»Odpust jim, nebot nevědí, co činí!« Nerudova kon=
cepce Ježíše neřadí se se k oněm interpretacím Rem=
hrandtovským neb Uhdeovským, které rozumějí jen
Synu člověka sociálně poníženému, bolestnému a
pohaněnému, všelidsky soucítícímu; patří daleko spíše
do okruhu, kde vedle Renanova lahodného rabbiho
rozhazuje svoje květiny Wildeův Ježíš •• romantik: Ne
•rudovi v »BaUadách a romancích« proměňuje se
Kristus posléze v násobitele jasu a záře na zemi,
osvětlené podzimními paprsky svrchovaného humoru.

N ejvroucnějším výrazem N erudovy subjektivity
v»Balladách a romancích« jest však stále se vracející
apotheosa dětí, tento symbol básníkova hledání ráje
prostoty a naivity; krolJ1ěManesových, obdobněsym .•.
holických akvarelů »Zivot na panském sídle«, není
v českém umění tak toužebného chvalozpěvu na dítě.
Jako osamělý Manes namaloval i opuštěný Neruda
v lithurgickém ovzduší »Ballady horské«, v zsinalém

88