I.Ballady a romancec právě jako .Povídky rnalo#
stranskéc jsou pouze pro povrchní čtenáře neosobní
a čistě objektivní epikou; tomu však, kdo je prožil,
povědí O Nerudově lidské osobnosti více než mnohá zpo ••.
věd lyrická. Poeta mateřské lásky, jenž zatím zvykl si
promltati všecky bytostné vztahy lithurgickými
alegendárními symboly pašíjového týdne, hlásí se hned v po •.
Durých rhytmech první skladby balladické. Zastřeně
podává sebeobviňující lyrik lásky zrazené před napl
•nením a zavražděné zbabělým chladem v »Balladě
staré-staréc tragicky uzrálou a do příšerných důsledků
domyšlenou metastasi erotického svého románu.
Roz..košně humorné capriccioso »Romance o KarlulV.c \
jest epickou zkratkou pro Nerudův vývoj od kosmo..- '
politické pochybovačnosti až k horoucí víře v národ;
z úmyslně primitivistické »Ballady o duši Karla Borov
•skéhoc a plesavě překotné »Romance o roku 1848«
z~ívají mocné impulsy Nerudova junáctví, kdežto
»Romance italskác jest přímo oslavou veřejného
liberalismu, jemuž zasvětil Neruda mužný svůj věk.

S osobní důvěrností, s vroucím lyrismem pojal N eruda
postavu Ježíšovu, které v »Balladách a romancích«
připadla role protagonisty; není nesnadno
vypozoro..vari, jak Ježíš jest tu podřízen vývoji velmi složitému.
Kristus z »Ballady horské« jest zázračné božstvo,
horoucně uctívané a sladce milované; v »Romanci
šteclrovečemíc stává se z něho rozkošné lidské
bambino, jak je malovali quattrocentisté. Na okamžik
kmitne se i silhouetta občana Krista pod červeným
praporem republikánským, jak v něj věřil nejen Ugo

87