BOLEST byla vždy velkou odmykatelkou poesie N erudovy. Z krvavě čerstvého žalu nad smrtí pří •telovou vyrostlo »Hřbitovní kvítíc, nejhlubší ly •rická čísla »Knih veršů« bylazbásněna nad rakví otco • vou a uprostřed agonie lás.ky, předčasný skon milenčin aztráta matky inspirovaly N eruduvždy znovu po dlou· há léta, politické jeho verše napájely se ze zakalených zdrojů veřejné mdloby a beznaděje, i v »Písních kosmi •ckýchc, této knize vyrovnané myšlenky a obsáhlého humoru, přijal velmi intensivní podněty z teskné reflexe a z bolestného cítení. Také u brány N erudova nejzralejšího tvoření, značeného takměř současnými »Balladami a romancemi« a »Prostými motivy«, stojí bolest, jež odvrací zádumčivě hlavu a pozírá kamsi do krajů smrti. Až pietní vydavatel shrne a uveřejní intimní dokumen. ty, osvětlující Nerudův život v rocích 1879-1883, až pozorný a důvěrný psycholog napíše nám vnitřní hi. storii Nerudovu z těch chmurných pěti let, užasneme jistě nad temným životním pozadím oněch dvou laskavých a zářivých knih. Tehdy srazila nemoc Nerudu poprvé k zemi, vzala mu cesty, přírodu, divadlo, přátele, zazdila jej do šedivé a němé samoty neutěšeného mládeneckého pokojíka v polotemné staroměstské uli. ci, odřízla jej od veřejné ~ J>olitické činnosti, ochromila na dlouho jeho nohy. Neruda stává se samotářem a poustevníkem, pozoruje z dálky tesklivě skutečnost, ale necítí se její částí, loučí se pozvolna se životem, uvěřiv starostlivým nejistotám lékařů a soustrastným pohledům přátel. Jaký však Jest to laskavý a dobrotivý 83