hlavu národec neb »Vlast svou máš nade vše milo.
vat?«

Pro nejmohutnější emoce myšlenkové vznícené me.
ditacemi o posledních dějstvech divadla vesměrného
nebo o základních motivech architektury kosmické
hledal Nerada pathetický stil, jaký dotud jen ojediněle
óbjevil se v jeho reflektivní lyrice. Třebaže hlučnou
rhetoriku Hugovského rodu, která zatím prostř~d",
nictvím Jaroslava Vrchlického zdomácněla i v Ce.
chách, Neruda příliš nemiloval, jak vysvítá i z kriti
•ckých statí, jimiž pomáhal upevňovati mladou slávu
Vrchlického, přece dal se na čas strhnouti její prud.
kou vlnou. Pět šest čísel »Písní kosmických« a to právě
těch, kde jeho myšlenka hrdá a zmužilá zabírá
nej,.širší okruhy a kde se slučuje s traR'ickým cítěním vlast
•ním v jednotu opravdu vznešenou, zbásněno jest ma.
lebnou a skvělou rhetorikou, v podstatě vydluženou
a odvozenou.

A tak v kosmických hymnech vesměrné eschatologie,
»Měsíc mrtev«, »Přijdou dnové, léta, věky, věkův
věky«, »Až planety sklesnou k slunci zpět« i ve dvou
závratných číslech opojení nekonečnem at krásy, at
utrpení »Poeto Svete!« a »Promluvme sobě spoluc,
Neruda neproniká do hloubky, nýbrž zabírá v moc.
ných rozmaších do šíře, nedomýšlí ideu, nýbrž variuje
ji, mění ji v řečnické thema, hromadí parallely a
proti,.klady, kupí výkřiky, řečnické otázky a apostrofy, za
•plétá uměleji rýmy a skládá těžší útvary strofické, ne.
jednou dochází mu dech, a jeho prosté a jadrné umění
nevystačuje na výraz tak nákladně honosný. Jistě
při,.
78