a kdybys byl jako slunce stár, nedomyslíš se konců! Klečím a hledím v nebe líc, myšlenka letí světům vstříc č vysoko, - převysoko a slza vhrkla v oko.\'; Bylo by však zcela nesprávno, hledati tady jádro Ne=rudových »Písní kosmických<;naopak básník sám do ..• cela zřetelně formuloval methodu své knihy: »Snad jiní jinak uvidí - já myslím nebe širé si jak naši zemi - a při hvězdách si myslím na lidii<. Neruda analogisuje tedy vytrvale, ale jeho analogie často jsou vy=umělkované, vtipem a rozmarem vynucené, bez názoru a bez přesvědčivosti, analogie spíše feuilletonistovy než básníkovy. V několika kosmických písních praeformováno jest však lyrické umění» Prostých motivů <, to tam, kde Neruda ani nedělá z kosmických jevů a zákonů malé humoristické obrázky genrové ani ne=užívá jich za dekorativní výplň k veršované didaktice, nýbrž kde jimi symbolisuje svoje intimní děje, svá ly •rická dramata, tragiku svojí nedožité lásky a stesk sy •novského svého srdce. Kolik Nerudovské krve l